"Kdyby jsem byl pane Jemelko na své lidi ve firmě tak tvrdý, jak jsem na sebe, nikdo by ve firmě nepracoval."
Startovali jsme spolupráci s retailovou firmou o tisíci zaměstnancích a na konci dne zazněla výše uvedená slova. Ta mě zaujala natolik, že jsem se majitele firmy ptal dál: jak to myslí, jak vlastně začínal a jak vypadá jeho denní život dnes? Abych ho lépe pochopil...
Když skončil své vyprávění, seděl jsem tiše, s vědomím, že se ještě mám hodně, co učit, a s velkým respektem mu říkal: "Klobouk dolů." Mávl rukou na znamení, že o takové pochvaly nestojí.
Přijde mi, že lidé jsou často pohoršeni, když management firmy tak říkajíc káže vodu a pije víno. Oprávněně. Málo se však mluví o situacích, kdy je to naprosto naopak. Možná nepochopitelně, ale neskutečně účinně: majitel/manažer doslova káže víno a sám pije vodu. Lídři jedí poslední, praví dnes již kultovní kniha S.Sinka. Ta přirozená autorita, kterou tímto postojem u svých lidí vytváříte, je penězi nevýčislitelná.
Ne, nechci adorovat podnikatele a manažery s jejich materiálním leskem, statusem či aureolou neporazitelnosti či nepřemožitelnosti. Ale někteří z nich mají za sebou tak zajímavé příběhy a tak náročné cesty, že jsou právem dnes tam, kde jsou. A pokud si k tomu dál zachovají postoj "svým lidem kážu víno a sám piju vodu", stávají se z nich oprávněně legendy pro své okolí. Možná nikdy nebudou na titulce prestižních business časopisů, ale navždy zůstanou v srdcích těch, se kterými žili a spolupracovali.
manažerské poradenství