"Snažím se rozdat všechnu práci tak, aby na mě žádná nezbyla."
Nevím, zda autorem uvedeného výroku je podnikatel nebo lenoch. Pokud lenoch, pak s ním nesouhlasím. Pokud podnikatel, pak se s ním plně ztotožňuji. 😉 I tak mu zbyde spousta věcí na řešení. Je pro celou firmu a všechny zúčastněné v ní blahodárné, když podnikatel umí delegovat a má volné ruce na to, aby podnikal, nikoli byl zajat operativou.
Pro firmu a její budoucí život není moc věcí horších než to, že se podnikatel/ka snaží být u všeho a mít namočené prsty ve všem. Je to typický problém podnikatelů odborníků - lidí, kteří začali podnikat, ale milují svůj obor. Lékaři, marketéři, strojaři, právníci, interim manažer a mnozí další specialisté. Táhne je to do oboru, k tomu, v čem jsou dobří a z čeho vzešli. Problém je v tom, že řemeslo podnikatele je především o plánování, organizování, delegování, stahování špičkových lidí k sobě, jejich koordinování, usměrňování. Hodně je to o vyjednávání. A pak je to také o neskutečném množství času stráveném přemýšlením, kontrolou celého byznysu shora, zda šlape, jak má. A znovu přemýšlením, jak ho celý posunout dál a výš.
Jak řekl T.Baťa: Vyučil jsem se ševcem. Ale musel jsem se stát psychologem. Řekl bych, že to přesně vystihuje podstatu. Každý z podnikatelů se musel něčím vyučit. Pro provoz fungující firmy se však člověk musí posunout dál a výš od zažitého. Musí se naučit, jak se stát podnikatelem.
