Blog

Jeden klient mi prozradil, jak naučil svoje děti znát hodnotu peněz. 💰 Řekl svému synovi: „Synu, já ti koupím cokoliv budeš chtít, ale mám jedinou podmínku. Polovinu si na to přispěješ sám.“

Říkám si, to zní docela dobře. Tak jsem po příchodu domů oznámil to stejné svému nejstaršímu synovi. On mi hned odvětil: „Tati, takže když ve sportce vyhraju 10 milionů, koupíš mi Bugatti?“

Stalo se vám někdy, že jste se pohádali s klientem? To možná ano. A křičeli jste vzájemně na sebe? 👇

Nám se to v JPF v minulosti stalo několikrát. Majitel si nás totiž najímá se záměrem, abychom udělali to nejlepší pro jeho firmu. A tak je naše morální povinnost snažit se uchránit firmu i před ním, pokud není zbytí, nebo dokonce jeho před ním samotným.

Víte, kolik lidí nemá vůbec žádný smysl života? Jediné, co je zajímá, je odmakat si to, co musejí, večer sednout na gauč, jíst, pít a ve velkém konzumovat seriály na Netflixu. 🍿

A pak si samozřejmě stěžovat, jak ta ekonomika stojí za prd, že na nic nejsou peníze, všechno je pořád dražší a vůbec, dobře už bylo. 👎

„Přichází ta krize, musíme někde ušetřit. Škrtneme teď náklady na marketing, zákazníky přece zatím máme, tak se to nezblázní.“ 👇

Náklady na marketing beze všeho škrtněte, pokud ho děláte špatně a nic vám nepřináší, to je opravdu lepší žádný nemít.

Pokud ho ale děláte dobře a každá investovaná koruna vám přinese dvě na zisku, proč byste ho pro pána Jána škrtali? Opakuje se to v každém hospodářském ochlazení. 📉 Firmy začnou sekat náklady na reklamu, jako kdyby se nikdy nepoučily z toho, co bylo.

🤔 Ve firmě klienta byl top obchodník, který ale pracoval jen pár hodin denně. Jel zkrátka tak na 30 %. A důvod? Takhle mu to přece stačí. Vydělá si a má pohodu a klídeček.

Jeden můj známý mi v minulosti opakovaně říkal: „Víš, Jirko, já jsem nikdy nezačal podnikat, protože jsem chtěl mít dost času na rodinu. Proto jsem raději zůstal živnostníkem.“ 👇

Nejsem si úplně jistý, zda jeho rodina z tohoto rozhodnutí nějak zásadně benefitovala, v každém případě si troufnu tvrdit, že ta otázka není buď a nebo. Rodina vs. práce, rodina vs. podnikání. Bůh nás nestvořil jako jednoúčelové stroje. Můžeme mít v životě všechno.

Sem tam se mě někdo zeptá, co takového v těch firmách děláme, že nám to jde a někomu jinému ne tolik. Bude toho asi víc. A důležitá je určitě i samotná provázanost jednotlivých bodů. Pěkně to nicméně shrnuje např. náčrt kroků, které aktuálně probíhají u jednoho našeho klienta. 

Do našeho private equity fondu teď dostáváme zvýšené množství poptávek od majitelů, kteří by rádi svoji firmu prodali. Většinu těchto případů nereflektujeme.

Opakuje se tam ale jedna věc: píšou v tu nejméně vhodnou dobu. ❌ Firmě teče do bot, je ve velkých potížích, má vysoké závazky a majitelé nevidí jiné východisko než firmu prodat.

„Myslíte, že bychom si měli raději půjčit, dokud to jde, abychom tu dobu nějak překlepali?“ Myslím, že ne. A taky si myslím, že v recesi tak stejně celá řada podnikatelů učiní. Pro většinu z nich to ale nedopadne dobře. A to nikoliv z důvodu, že cizí kapitál je aktuálně relativně drahý. 👇

Slyšel jsem zajímavou myšlenku, asi ji znáte. Kdo umí, buduje vlastní firmu, kdo neumí, školí ostatní.

Já s tím nesouhlasím. Představte si učitelku, která neumí spočítat ani 5+5, ale učí děti ve škole součty, násobení, odčítání atd. To prostě nejde. Podle mě jen ten, kdo umí, může učit. V opačném případě se nejedná o učení, ale o podvod. Když neumíte a učíte, podvádíte.

Nedávno psala Markéta Tesařová příspěvek o tom, jak několik kandidátek na pozici HR recruiter pro Polsko odmítnulo dorazit na osobní pohovor, ale chtěly se setkat pouze online.

Já bych jim chtěl tímto hrozně moc poděkovat! 🙏 Neumím si představit, co by se stalo, kdyby nějakým omylem překonaly svoji neochotu, opravdu dorazily a my jednu z nich vzali. Výběrové řízení by bylo ukončeno a my bychom nikdy nezískali tak skvělou kolegyni, kterou jsme právě najali. 👍

Já u některých podnikatelů vidím, jak hrozně spěchají. Založí startup, nechají do něj nalít peníze a snaží se to urvat teď a tady. Není divu, že 95 % z nich během pár let zmizí z povrchu zemského. 👇

Spěchat v podnikání je něco jako sprintovat na vlak, mít radost, že jsem na poslední chvíli naskočil a pak zjistit, že místo do Prahy jedu do Brna. 😃

Sedí velmi ostražitě, a v každém případě odtažitě ve svém šéfovském křesle. Poněkud defenzivní poloha.

Kolega začíná mluvit. Já ne, protože polsky prostě neumím.

Aktuálně mám asi 400 nevyřízených mailů 📧, ale nikomu nic zásadního nedlužím. Spousta podnikatelů dělá chybu, že se nechá uvařit v mailech. Denně tráví hodiny a hodiny vyřizováním příchozí pošty, místo toho, aby se věnovali jiné práci jako je strategie firmy a  její řízení.

Takže jak na to? Je potřeba prioritizovat. Jsou maily, které jsou opravdu důležité, a ty je potřeba vyřešit. Pak jsou emaily, které se dají odbavit velice rychle, často stačí krátké potvrzení nebo zamítnutí. A pak je ten zbytek, který akutní není.

Třebaže je to těžké, doporučuji skončit s tím negativismem. ❌ Vidím to teď kolem sebe dnes a denně. Spousta majitelů hodila flintu do žita.

Nedávno mi kolega vyprávěl, jak byl ve firmě a tam před ním seděli dva naprosto rezignovaní podnikatelé. Propadlá ramena, smutné oči ala Mickey Mouse a mluvili tak, jako kdyby měli každou chvíli umřít. Položili mu otázku: „Tak nám řekněte, co máme dělat?“ Kolega jim odpověděl: "Abyste něco mohli dělat, potřebujete jasnou vizi, co dál. A energii. V této chvíli nemáte ani jedno. Proto každá rada drahá." Převzali jsme řízení firmy za ně.

Nosím úplně obyčejné hodinky. ⌚ Občas si všimnu pohledů od borců, kteří mají na ruce nadupané rolexky.

Pro mě jsou ale ty hodinky srdeční záležitost. Mám je strašně rád, protože mi je dala moje babička. Právě ona mě v životě hrozně moc inspirovala. Neměla to vůbec lehké, přesto vše v tichosti a s pokorou snášela a nikdy si nestěžovala. 👍

Tohle pravidlo mi strašně moc pomohlo v podnikání. Rád bych ho s vámi nasdílel, protože věřím, že může posunout život nejednoho z vás na úplně jiný level. 👇

Jde o návyk č.3 Stephena Coveyho: „To nejdůležitější dávejte na první místo.“ Před rokem a půl jsem si dal za cíl, že 80 % z toho, co jsem tenkrát dělal, deleguji a zaměřím se pouze na 20 % nejdůležitějších věcí.

Podnikatel technického typu, který zažije úspěch ve svém oboru, často nabyde dojmu, že teď se mu bude dařit všechno, na co sáhne.

Říkám tomu komplex výrobce tkaniček do bot. 😃 Často se stane, že všechno, co vydělal na tkaničkách, zahučí do jeho nových firem a občas dokonce díky tomu přijde i o tu původní. Jak je to možné? Důvody jsou dva.

Myslím si, že na klasickém pohovoru lidi moc nepoznáte. Uvědomil jsem si, že pokaždé, když do firmy hledám klíčového člověka, používám metodu, kterou razí i Warren Buffett. Povídám si s lidmi. 👇

Párkrát jsem se tu sdílel s tím, že jsem operativu JPF předal našim výkoným ředitelům pro oblast Čechy, Morava, Slovensko, a personální ředitelce ČR/SR. A mám radost z toho, jak se to dál rozvíjí. Díky skvělé práci kolegů, kolegyň a vlastně celého týmu v ČR a na Slovensku.

Zaregistroval jsem k tomu dotazy, zda se mi už nechce pracovat a co teda budu dělat.

Psal jsem příspěvek o tom, že firma je pro některé podnikatele jako dítě, které si roky piplají, opečovávají a mají radost, jak jim krásně roste. Já sám jsem svoji firmu přirovnal k zahrádce, kterou zušlechťuji a těší mě, že přináší stále více plodů. 👇

Tento přístup ale přináší jeden zásadní problém. Neobjektivitu.

Když jsme nastupovali do firem, lidé nás mnohdy nevítali s chlebem a solí ani s otevřenou náručí. Naopak, někteří nás dokonce posílali do…míst, kam nikdo z nás posílán být nechce. 😃

Představte si, že chcete něco po člověku a on vás velice vulgárně pošle někam a do očí vám řekne, že tu žádné chytrolíny nepotřebuje. Primární reakce může být, že na toho člověka zanevřete a při první příležitosti se ho zbavíte. To by ale byla zásadní chyba. ❌

Mnohokrát jsem dostal otázku, v čem tkví tajemství úspěchu toho, co děláme v JPF.

Základní věc je, že ctíme princip leadershipu. Každý tým i firma jsou jen tak dobré, jak dobrý je její lídr. Pokud se zastaví růst lídra, firma či tým to sami neutáhnou.

Druhá základní věc je výkonnost. To není nic složitého, nic, co by znamenalo přepínat se či se vyčerpat. Je to jednoduchá rovnice: výkonnost = dělat ukázněně důležité věci / eliminovat vše ostatní

Občas zaslechnu až takové posměšné poznámky na majitele, kteří svoji firmu berou jako své dítě. Samozřejmě, že to srovnání maličko kulhá, moje děti jsou moje děti a nikdy bych na jejich úroveň své společnosti nedával, ale rozhodně tam ta emocionální vazba je. 👇

Tuhle jsme se s manželkou o něčem v kuchyni dohadovali, ona tvrdila A, já jsem tvrdě trval na B, ale nakonec jsem byl usvědčen ze svého omylu. 😃

Řekl jsem jí: „Neee, vážně, máš pravdu. Jak jsi to věděla?“ A ona mi odpověděla: „Já jsem tady maminka. Já prostě vím.“

A naprosto stejné je to i v businessu. Někdy prostě díky těm letům zkušeností víte, i když ostatní ještě ani netuší. Když pak kolegové zjistí, že máte pravdu, tak se na vás dívají skoro jako na poloboha, který má nějaké nadpřirozené schopnosti, ale tohle je celkem běžná věc v celé řadě oborů. Něco zkrátka intuitivně vyčucháte, aniž byste na první dobrou dokázali přesně říct proč.

Pokud bude firma stát na vás, nikdy mít business nebudete. Bude to pořád jen dobře placená práce. To už jsem tu psal vícekrát. Teď bych vám ale rád nasdílel svou zkušenost, co se změní v momentě, kdy vystoupíte z denní operativy. 👇

Dnes mám pro vás tip na tři knihy od třech lidí, kteří mě v mém životě nejvíce ovlivnili. 📚

👉 Pokud si chcete přečíst tu nejlepší knihu o managementu, sáhněte po Knize přísloví. Lepší opravdu neznám. Ať jsem, jaký jsem, a vím, že jsem nedokonalý, Bible mě ovlivnila jednoznačně nejvíce. Křesťanské hodnoty jsou pro můj život určující a snažím se je přes svou nedokonalost žít.

Našim klientům vždy zefektivňujeme procesy, aby jejich firma běžela jako na drátkách a my nesmíme zůstat pozadu. 👇

Předal jsem řízení firmy, tak mám teď prostor řešit věci, na které v denní operativě nebyl čas a které mohou JPF posunout zase o kus dopředu.

Nedávno jsem měl možnost získat velmi zajímavou obchodní příležitost, pokud bych byl ochoten dát úplatek. 💰

Možná si řeknete, že jsem naivní, ale řekl jsem tomu jasné ne. Budeme bojovat a uspějeme i bez uplácení. Jsem hluboce přesvědčený, že jakmile jednou vstoupíte na šikmou plochu, už se jenom povezete. ❌

Spousta podnikatelů teď volá po vládní pomoci a spílá, že v podnikání necítí žádnou jistotu. Možná už trochu zapomněli, jak začínali, protože business o jistotě a bezpečí není ani náhodou. 😃

Když začínáte, jdete do toho tak říkajíc s holým zadkem. Riskujete a valíte dopředu, protože nemáte co ztratit. Hledáte nové cesty, inovujete a zkoušíte prorazit. Rostete geometricky 📈, protože nemáte vilu na hypotéku za 20 milionů, dvě SUV a sporťák v garáži. Nemáte strach, že o to všechno přijdete.

To je jedna z nejsilnějších lekcí, které jsem se v posledních letech v podnikání naučil.

V jednom rozhovoru jsem dostal otázku, co že bych prý poradil podnikatelům, kteří zažili pouze roky prosperity, a ještě nikdy nemuseli činit nepopulární rozhodnutí. Jak se na to připravit? 👇

📉 Musíme škrtat náklady! Ale jaké? Kde nás to bude bolet nejméně? Tak se na to pojďme podívat. 👇

Ve většině firem máte náklady na energie, mzdové náklady, náklady na outsourcing služeb, na správu, provoz a bezpečnost provozu a také náklady na obchod a marketing. Pokud nutně potřebujete škrtat, rozhodně bych to nedělal v těch posledních dvou. Pokud si totiž odstřihnete cesty, jak se dostat k potenciálním zákazníkům, můžete firmu poslat do konkurzu rovnou. ❌

Lze to vůbec nějak? Je možné se od businessu po příchodu domů oprostit a naplno se věnovat rodině? 🤔

Moje odpověď zní: „Rozhodně ANO“. Stačí dodržovat jednoduché pravidlo: „Přestaňte spojovat svoji sebehodnotu s tím, kolik vyděláváte.“
 

Majitelé firem se mě občas zeptají, jak mají lidem vysvětlit, že teď prostě musí učinit určité kroky, které se jim moc líbit nebudou. 👇

Na to přece ale není možné použít nějakou poučku nebo dát rychlý návod. Takhle povrchně to řešit nelze. Všechno se odvíjí od toho, jaký máte se svými lidmi vytvořený vztah. Pokud s vámi lidé táhnou za jeden provaz a máte firemní kulturu založenou na maximální otevřenosti, tak oni na vás v recesi nebudou koukat jako opice, které právě spadly ze stromu a netuší, co se vlastně kolem děje. 😃

Tak už nastal ten čas. JPF roste velice rychlým tempem, je nás stále víc, a tak jsme se rozhodli, že je zapotřebí rozběhnout interní vzdělávání. Online akademii pro interim manažer. 👇

Myslím si, že taková věc nás dokáže katapultovat zase o stupínek výše. Náš vzdělávací program bude založen na učení Tomáše Bati, principech Stephena Coveyho, Jacka Welche a Johna Maxwella. Chybět nebudou ani veškeré best practices JPF, instruktážní videa, výukové jednohubky a spousta dalšího interaktivního materiálu. 👌

Nedávno jsem dostal otázku, zda se od firem, které řídíme, také něco naučíme. V současné době řídíme skoro 70 firem a za sebou máme stovky spokojených zákazníků, takže představa, že přijdeme do firmy a sedneme si z něčeho na zadek, není moc pravděpodobná. 😃

Nedávno se mě jeden redaktor ptal, co se teď bude dít, když inflace letí strmě nahoru, náklady rostou raketovou rychlostí a většina z nás chudne. Co s tím.

Nevím, nejsem prorok ani žádný guru.

Jedno ale vím, řekl jsem mu. Bude na čase možná přehodnotit to, čemu věříme. Srovnat si hodnoty a znovu uvědomit si to, na čem opravdu záleží. A za co stojí za to bojovat. Svoboda, láska, vztahy...

Není to kapičku přehnané? No já si myslím, že nikoliv. 👇

Šéf, který slouží svým lidem (servant leader), je sice populárním heslem současné doby, nejde ale vůbec o žádnou novinku. Však už samotný Ježíš byl prototypem sloužícího vůdce. A když nepůjdeme až do tak dávné historie, co třeba takový Baťa?

Volatilní ceny energií vytvořily naprosto nepředvídatelné podnikatelské prostředí. Vidím to kolem sebe každý den. Podnikatelé se snaží adaptovat, jak jen to jde, ale není to vůbec jednoduché. 👇