Blog

"Jsme takový přerostlý živnostník o 50 lidech. Máme excelentní lidi, to máme štěstí. V lidech máme obrovskou oporu. Vše se řeší hned. Funguje to tu jen díky rodinným vazbám. Porady nemáme - je to ztráta času. Každý ví historicky, co má dělat. Plány žádné nejsou. Jedeme nadoraz, co to dá. Jak jsou lidi výkonní, nevíme. Všichni tu máme jasně dané fixy, výkonnostní odměňování není. Jsme rádi, že tu nejsou složité řídící procesy, žádné 3-5 stupňové řízení. Máme tu daleko vyšší tempo práce, než jinde ve firmách."

Někdy vyhrajete, někdy prohrajete. Slovy Tolstoje: Všichni lidé musí umřít. Málokdo ale skutečně žije.

Předpokládá to 2 věci:
1. musíte vědět, co chcete, což vyžaduje často a intenzivně přemýšlet
2. držet si ten záměr a vytrvalost, vědět, kdy na pilu netlačit a kdy na pilu silně zatlačit

Ano, zvláštní otázka. Práce ani firma není osoba, aby do něčeho takového byl člověk zamilovaný. Navíc, vše má v životě určité místo, měla by být hierarchie hodnot. Pokud by byla práce či firma v hodnotovém žebříčku před blízkými, pak je to smutné. Málo kdo z nás bude na smrtelné posteli litovat toho, že netrávil více času se svou milovanou prací/firmou. Mnohé z nás ale bude asi trápit, že netrávili více času se svými blízkými, se svou ženou/mužem, se svými dětmi, s přáteli.

Zakladatel Bridgewater Associates, jednoho z největších hedgeových fondů světa, který obhospodařuje více než 140 miliard dolarů. Dalio se snažil zajistit, aby ho jeho firma přežila. V roce 2018 ji proto přeměnil na partnerství a dal zaměstnancům větší podíl ve firmě.👍👏

Ve velkém množství firem je stále nastaveno něco jako prúměrné odměňování pro všechny stejně. Proč to takhle nemůže fungovat? Znáte ten příběh?

Profesor ekonomie vysvětluje studentům, že stejné odměňování pro všechny, sociálně spravedlivé, přináší jen zhoršení pro všechny. Nesouhlasíme, tvrdí dobrá polovina studentů. Ok, uděláme malý pokus s průměrem.

Takového obchodníka mít, tak ho vyhodím.

To bych sem neměl psát, ať někoho neodradím. 🤫

Pár lidí mi naznačilo, že je to nějaké podezřelé s tou #jipprofirmy a s tím vším, co tu píšu. Tak si udělejte obrázek.

1-2x měsíčně dělám byznys days, ať jsem stále v obraze ohledně trhu. Skvělý Mára Marek Chvátal mi navolá skrz cold calls schůzky a já hupsnu do auta a udělám pár jednání.

Zájemce o práci obchodníka u nás chce co nejvíc vytěžit na všechny strany. Opatrně se ptá, zda je možné to nějak udělat, aby mohl být jak u nás, tak na úřadu práce.

Kolega mi k tomu dává komentář: Je to taková klasická česká
vyčů🙈ávka. Takže je otázkou jestli se chceme brouzdat místo rosou, chc🙊nkama. Už jen ta představa...

Já mu na to odpovídám:

Viceprezident (2018)

Stejně jako třeba Sázka na nejistotu (2016), nám takové filmy dávají poznat alespoň něco z toho, jak to funguje v nejvyšších patrech politiky i byznysu. Jak to chodí v lobbingu, obchodní politice, "zvláštních VIP vztazích".

"Největší chyba Enronu byla pýcha, arogance, nesnášenlivost, lakomost. Byli čím dál nenasytnější, dříve nebo později byli odsouzeni k pádu."

Svého času 7. největší korporace v USA a zároveň největší korporátní bankrot do roku 2002. Symbol podvodného podnikání.

Na tom asi není nic zajímavého.

Vzali jsme ho i pro výsledek z osobnostního testu, kde stojí (výtažek z 10 str. výstupu):

Zajímavá shoda okolností. Pokud věříte na náhody. 😁

 Post na téma "Silná žena" od Ing. Monika Melicharová.

Martin Bednárik je zkušený manažer s více jak 20letou praxí, vedl menší firmy i společnost o 700 zaměstnancích, mimo jiné třeba známou síť prodejen Erotic City. Teď působí jako interim manažer v JPF. Udělali jsme s ním krátký rozhovor, věříme, že pro vás bude přínosný.

Jsem hrdá.

Co se stalo, ptám se ženy a dívám se:

V rybníku je 39 kaprů. Pstruhů o 8 víc. Kolik je pstruhů v rybníku?

Naškrábaným písmem čtu odpověď syna: V rybníku pstruzi nejsou.

Říkám ženě: Přece jich tam je 47.

Když jsem měl na základě zkušeností s řízením firem sepsat příspěvek, jak se zařídit, pokud někdo patří do skupiny covidem postižených subjektů, pojal jsem to obecně. Protože jak napsat jednorázově pár tipů, které mají mít úžitek jak pro OSVČ, tak pro #sme. Situace i kontext firem je různý a proto i řešení je vždy silně individuální. A navíc, nemůžeme se tvářit, že se dá pomoci vždy a všem.

Charakter vs. úspěch.
Týmovost vs. individualismus.
Win-win vs. win-lose.
Synergie vs. take it or leave it.

Viděl jsem padnout zářící hvězdu a také jsem viděl, jak se zlomila mnohá opěrná hůl, na niž lidé spoléhali. Chci ti dnes dát některé rady, abys i ty věděl, k čemu jsem dospěl a co mě čas naučil. Uprostřed hluku a chvatu buď klidný a trpělivý. Mysli na pokoj a mír, který může existovat jen v tichu. Ze všech svých sil se snaž vycházet s lidmi v míru.

"Můj normální pracovní den, to jsou dvě tři schůzky a spousta přemýšlení. Ony schůzky přitom nejsou takové ty typické business obědy, spíš si s lidmi povídám. Mluvím takhle asi s deseti lidmi – celkem často."

Tohle by mohl být docela silný odkaz Petra Kellnera pro mnoho podnikatelů a manažerů v Česku. Pro mě určitě.

Spousta přemýšlení.

Asi je velmi málo lidí v byznysu v ČR, koho by se dnes nedotkla informace o odchodu Petra Kellnera. Jako kdysi Jágr pro malé hokejisty, byl Kellner pro mnoho podnikatelů.

Dnes FORBES zveřejnil znovu jeho úryvky z výroční zprávy PPF, které vystihují nejen to, jaký byl podnikatel, ale i člověk.

K pandemii:

Rád na otázku "pro koho tu jsme", místo výčtu různých situací ve firmách, směřuji odpověď spíše na majitele/majitelky firem. Proč? Nudná odpověď: Protože vše začíná u nich, aneb staré známé "ryba smrdí od hlavy". Nebo taky voní od hlavy. Vlastně všechno začíná u hlavy. U vás ne?

To je pravda.

V některých případech je to však trošku složitější.

Mnozí lidé si velmi konformně zvykli na odměnu "něco za nic". Taková odměna vytváří falešné zdání, že lidé mají na mnoho věcí, zejména peníze, nárok zdarma a bez zásluh či povinností.

Sedím u klienta, řešíme jeho očekávání od spolupráce s #jipprofirmy. Protože to základní zadání se často opakuje, sdílím pro inspiraci.

Co často majitelé malých a středních firem trápí? A jaká jsou očekávání od J.I.P. pro firmy?

Můj byznys pohled na svět nejvíc ovlivnili dva lidé: T. Baťa a W. Buffett. Baťa byl mj. muž krátkých hesel. Někoho asi pobouří. Věřím, že většinu z nás v této těžké době ale povzbudí:

Pokud bych měl 20, chtěl bych si přenést z těch následných 20 let v byznysu hlavně tuto základní zkušenost.

Ale uvnitř naší #jipprofirmy nám to nikdo nezakáže! ?

Existují studie, že krátký šlofík ? po obědě je opravdu blahodárný. Na 15-20min., ne déle. ? Mimo jiné zvyšuje odpolední produktivitu práce, údajně až o 35%. Už to by mělo stačit k tomu, aby lidé v práci takovou možnost měli. Navíc snižuje krevní tlak, snižuje riziko mrtvice, snižuje stres, zvedne náladu, vaše mysl je bystřejší atd.

5x mě zastavili policajti. Ani jednou na mě žádný nezaklekl. Ani při procházce s dětmi (bez respirátoru). Vesměs všichni velmi milí a bylo vidět, jak jim samým ta situace kolem není příjemná. Můj respekt ? všem slušným a rozumným ?‍♂️?‍♀️. Věřím, že je jich většina. Dnes ráno jsem zapomněl povolení k přejezdu okresu. Vyřešili jsme to. Poděkovali mi za součinnost a popřáli krásný den. Možná se dá domluvit. Bez řízených provokací. ?

V mnoha firmách je v každém případě potřeba nové vize. Co fungovalo doposud, nebude zcela evidentně fungovat dál.

Dějí se nám tu i horší věci, než je odměňování věrných nohsledů.

V únoru 2020 jsme dělali vstupní analýzu v jedné výrobní firmě na Moravě.

Naše vstupní analýzy většinou nejsou moc příjemné, což je z podstaty věci dáno jejich účelem. Hledáme potenciál ke zlepšení. A pojmenujeme věci, které nefungují.

Po prezentaci takové analýzy je pak reakce klientů v podstatě dvojí:

Krátký komentář k aktuální situaci z pohledu firem, které řídíme.

1. testy odhalují, že nakažených covidem je víc, než by se na první pohled mohlo zdát (v jedné firmě to byl extrém, 29 pozitivních z cca. 80 zaměstnanců), firma samozřejmě okamžitě značně paralyzována

Ministrině financní před časem řekla, že je naší povinností masivně podpořit ekonomiku. Jinými slovy masivně zadlužit naši zem. Která doposud řádně hospodařila, se zanedbatelnými dluhy a skvělým ratingem. Jak snadné je ničit. Co jiní dlouhá léta budovali, lze poslat k šípku během dvou let.

Často se mě lidé ptají, jak začít podnikat.

V poslední době k tomu přibyla otázka, kdy začít podnikat a zda teď, "v krizi", je rozumné se do něčeho pouštět.

U první otázky bych nasměřoval odpověď k E. Muskovi...

Nejlepší podmínky k podnikání mají ženy v Izraeli

Zvykly jsme si slýchat, jak skvělá země jsme. A velmi často se vztahujeme v porovnání např. k oblíbenému Švýcarsku. Nebo bychom se v rámci benchmarku mohli vztahovat k podobně velkému Izraeli.

Tak pry plasim lidi, kdyz hovorim o tom, jak nesmyslne je statni zadluzovani. A ze zrovna ja bych mel vedet, ze dluh se nemeri v absolutni vysi, ale vzdy vuci necemu.

Asi jsem jen obycejny sedlacky podnikatel. Trebaze vim, jak se pocita statni dluh a vuci cemu se pomeruje (HDP), panuje nejspis naivni predstava... kdo ze zaplati zvysene dluhy statu? Temer vzdy to znamena zvyseni dani nebo tisknuti penez, pricemz ani jedna varianta neni dobra. To uz zajima pramalo vsechny ty zastance masivniho zadluzovani.

Richard je špičkový manažer s desítkami let zkušeností s řízením firem převážně v oblasti strojírenské výroby. Udělali jsme s ním krátký rozhovor. Věříme, že vás inspiruje.

Naše firma FERRUM s.r.o., kterou jsem založil před 30. lety a kterou vlastníme společně s manželkou, je rodinná firma.

Krátká citace:
"Jednoduše jsem byl prototyp kluka, kterého v otázce rodičovství zformoval zábavní průmysl a mediální ideál muže. A takových kluků je čím dál víc. Celkově dnešní zábavní průmysl vychovává opožděné generace mladých mužů. Vrcholem vztahu na obrazovkách je to, že se najdou dva a mají spolu sex. Už tam ale není to, že přivedli na svět třetího. A my to bráníme s tím, že každý máme právo na kariéru, zábavu a cestování. Přitom toužit po založení rodiny a mít děti se s kariérou, zábavou a cestováním dlouhodobě nevylučuje. Jenom je nám to tak prezentováno a my jsme tomu uvěřili."

Je pár "archetypů", jak se firmy řídí a co se uvnitř nich děje. Mění se především kulisy a obličeje. Ne ty "archetypy" řízení. Pak jde o to, najít z toho cestu ven, když #firma nefunguje. Anebo najít up-grade pro rozvoj firmy, když firma funguje.

Senior manažeři byli uznáváni. A dnes? Jakoby neměli tu samou hodnotu co kdysi. Kdo to zavedl? Pokročilý kapitalismus z kolébky svobody, která dnes sama vylévá vaničku i s dítětem?

U nás většinu lidí máme 40+ a dobrá 1/2 z #interim manažerů je 50+

Moje zkušenost?

Nic. Vůbec nic.

Podobné je to s lidmi, kteří se snaží v byznysu něco rozjet, dokázat, vybudovat. Anebo udržet. Pokud vám nehoří srdce, nemáte vizi, je to jako s tou cibulí na pánvi.

Trošku mi to připomíná slova T. A. Edisona: "Naší největší slabinou je rezignace. Nejjistější cestou k úspěchu je vždycky další pokus."