Zajímavá diskuse

Měl jsem zajímavou diskusi. Dá se podnikat čistě pro peníze? 💰 Lze si říct: „OK, to, co dělám, mě nijak zvlášť nebaví, nějakou hodnotu to asi přináší, když to lidi kupují, ale moc to neřeším, protože to hlavní, co mě zajímá, je, že mi to skvěle vynáší?“

Úlohy

Předal jsem řízení své firmy, ale pořád naplno makám na jejím dalším rozvoji. Mám teď dvě hlavní úlohy. 👇

👉 Tou první je pomoct získat klíčové lidi pro expanzi do Evropy. Aktuálně hledáme náborářku pro CEE a 5 klíčových lidí pro polský trh, na kterých budeme moci dál stavět.

Ztráta zákazníků

Chcete vědět, jaký je nejčastější důvod, proč české firmy ztrácejí své zákazníky? Já tomu říkám efekt uvařené žáby. 🐸

Známe to všichni. Když lidé nahánějí nového zákazníka, pomalu by sežrali klobouček a úctyhodně ohnuli hřbet, jak hluboko to jen dokážou, aby ho získali oni, a ne konkurence. A když už ho uloví, za pár měsíců ho šoupnou do šuplíku a berou to jako hotovou věc.

Zajímavý fenomén

Tohle je velmi zajímavý fenomén, všimli jste si ho někdy? Když lidé začínají podnikat, snaží se, jak mohou, buší do toho od rána do noci a jedou tzv. do plných. Mají focus, řeší každý detail a docela dobře i počítají. 👇

Majitel firmy

 Dostal jsem zajímavou otázku od Jaroslav Pavlíček. Myslím, že je to zajímavé téma, tak to zde nasdílím:
"Co Váš "ideální majitel" ví o své firmě? Co vlastně řeší? Co o něm vědí jeho kolegové? Jak na ně působí? Když porovnávám myšlenky Vašich příspěvků s vlastní realitou, nabývám dojmu, že bych se měl od firmy odprostit."

Film

Nedávno jsem viděl opravdu zajímavý film založený na skutečných událostech. Jmenuje se The Banker. Dva hlavní hrdinové chtěli rozjet business, ale byli to černoši, takže se s nimi nikdo nechtěl bavit. Najali si tedy bělocha, který vystupoval jako tvář firmy a všechna jednání vedl za ně. 👇

Štěstí

„Nojó, to se vám to teď podniká, když je čím dál víc firem v krizi. To je načasování. Měl jste štěstí, pane Jemelko.“ 🍀

Tak za prvé: Absolutně si nepřeji, aby přišla jakákoliv velká recese. Myslíte, že když firmě hrozí krach čistě kvůli tomu, že neutáhne energie, tak najde peníze na naše služby? My jí je mávnutím čarovného proutku nesnížíme. Kouzelníci opravdu nejsme. 😃

Začíná přituhovat

V některých firmách sedí majitelé jako hromádky neštěstí. Až někdy člověk neví, zda se má smát, nebo brečet. Často jde úplně cítit, jak napříč tou firmou putuje jakási odevzdanost, a jak říká kniha Kazatel: „Marnost nad marnost, všechno je marnost.

Fundament

Občas ve svých příspěvcích nebo rozhovorech zmiňuji, že firmu je potřeba stavět na pevných základech. Byl jsem dotázán, co že to ten pevný fundament vlastně přesně je. Pokusím se to shrnout ve dvou bodech. 👇

Zásadní věc

Potkal jsem spoustu skělých byznysmanů, podnikatelů, manažerů (podotýkám mužů i žen). Potkal jsem také spoustu průměrných i mizerných šéfů.

Kromě základních předpokladů jako je integrita a charakter, oddělovala jedny od druhých zásadní věc. Ti první měřili svou hodnotu a úspěch tím, co se jim podařilo dosáhnout díky jejich lidem a spolupráci s nimi. Ti v druhé a třetí skupině si více či méně zakládali na vlastní výkonnosti, nenahraditelnosti, potažmo "dokonalosti". Dle toho to také pod nimi vypadalo.

Lidé nejsou stroje

S lidmi, které najímám, vždycky mluvím upřímně a na rovinu. Teď jsem měl pohovor s paní, která měla zájem mi dělat asistentku. Na rovinu jsem jí řekl, že jsem dost náročný šéf a že to se mnou není zrovna jednoduché. 😃

Ona se na mě s vážným výrazem podívala a zeptala se mě: „A budete na mě i řvát?“ Přiznám se, že to mě docela zarazilo, ale v průběhu rozhovoru jsem zjistil, že to byla její zkušenost z minulého zaměstnání. Její šéf na ni řval na denní bázi, až to nakonec nevydržela a odešla.

Pupek

I když už podnikám poměrně dlouho, některé věci jsem se naučil až v poslední době. Třeba to, že nejsem pupek světa ani naší firmy. 😃

Došel jsem k poznání, že čím víc se z firmy stahuji a řízeným způsobem předávám svoje pravomoci na moje spolupracovníky, tím více násobím svůj vliv. Protože to, co zvládne Jemelka za 12 hodin, to už teď zvládne stejně, neřkuli lépe, jeden z mých kolegů. 👍

Šrouby

Přijde mi, že v korporátech se utahují šrouby. Lidé pracují v čím dál větším strachu a bojí se projevit svůj názor na cokoliv, aby nepřišli o práci. Protože ta hrozba je čím dál reálnější. 👇

Tak třeba James Damore si před časem v interním dokumentu dovolil kritizovat Google za přílišný důraz na diverzitu a snahu za každou cenu najmout více žen. Nelíbily se mu totiž některé podpůrné programy pouze pro ženy. Argumentoval také, že existují biologicky dané rozdíly mezi mužem a ženou, které vysvětlují, proč je v techu více mužů.

Malá firma je takový motorový člun

🛥️ Spousta podnikatelů ji řídí čistě na základě intuice a když něco nevychází tak, jak je potřeba, není to žádný velký problém, protože změnit směr takového člunu lze v zásadě okamžitě.

Když ale firma povyroste a vy najednou máte 20, 50 nebo dokonce 100 lidí, už to chce jasná pravidla. Z motorového člunu se postupně stane jachta a ve finále zaoceánská loď, která má v ideálním případě jasně nastavený směr, kam směřuje. 🛳️

Růst

Růst.
Růst firmy.
Růst člověka.

Už jsem párkrát zaslechl, zda nerosteme moc rychle a jak to vše zvládneme?

Nevím, zda rosteme rychle, odpovídám. Jaké je měřítko pro přiměřený růst?

Někdy mi to přijde tak, jako byste za někým přišli a zeptali se ho: Nežiješ už nějak moc naplno? Ano, někoho napadne, co to je za otázku.

Zajímavý kontrast

Máme dva top klienty, jeden má miliardovou firmu, druhý společnost s obratem ve stovkách milionů.

A oba jsou neskutečně nadšení do práce. Náš interim manažer v té větší firmě mi hlásil: „Pane Jemelko, tak tohle jsem ještě nikdy nezažil, aby majitel tolik chtěl, byl pořád pozitivně naladěný a rád zkoušel nové věci.“ 👍

Dodavatel

„Ale obchod nemůžeme outsourcovat, to je přece esenciální záležitost, kterou si každá firma musí vyřešit sama.“

Když lze outsourcovat řízení vlastní firmy, proč by nešel nechat na externím dodavateli i obchod? 🤔 V českých firmách je natolik zanedbaný, že si troufnu říct, že za zkoušku příliš mnoho nedáte.

Brzda firmy

Jak poznám, že jsem se jako majitel stal brzdou své firmy? Pokud nechcete číst celý příspěvek, dám vám rychlou odpověď. 👇

Kdokoliv žije v přesvědčení, že není brzdou své firmy, si může být naprosto jistý, že ve skutečnosti tou brzdou dost pravděpodobně je. 😃

Odhad

„20 až 30 % malých a středních firem nemusí zimu přežít. Kdo v provozní ztrátě nyní není, může se tam velmi rychle dostat.“ 👇

Tohle je odhad Asociace malých a středních podniků na základě informací z členské základny. Je potřeba si uvědomit, že SME podniky představují drtivou většinu všech firem v České republice. Zaměstnávají přes 2 miliony lidí, což je zhruba 60 % všech zaměstnanců.

Svoji firmu nikdy neprodám

Firmu jsem nezakládal proto, abych ji prodal, ale proto, aby se rozvíjela.

Nejsme v Americe. Tam se často zakládají startupy s jasnou vidinou nabrat od investorů co nejvíce peněz a při první příležitosti udělat exit. ❌

V Evropě jsme přece jen trochu konzervativnější. Já nemám vidinu, že si to tady nějak odžiju a ke konci života to zapíchnu na jachtě v Karibiku. Nemám vizi 2050, ale vizi na několik generací dopředu. Stejně jako to mají mnozí lidé ze Západu, kteří spravují rodinné firmy a myslí na další generace. I když se jim za to řada posměváčků z plného hrdla vysmívá.

Polsko

Seděl jsem v metru ve Varšavě. A signál  fungoval skvěle. 😉

 Povídal  jsem si celý den s naším novým kolegou pro JPF Polsko. Už je to mým zvykem, s klíčovými lidmi napříč naší firmou se chci znát osobně. Chci je poznat co nejvíc osobně. A chci, aby poznali co nejvíc i oni mě. Tak probíhá finální kolo k nám do firmy vždy. Poznáváme se neformálně a dáváme tomu čas.

Rozhodnutí v podnikání

V jednom rozhovoru jsem dostal otázku: „Jaké nejtěžší rozhodnutí jste musel během svého podnikání udělat?“ 👇

Moje odpověď byla: „Neustále se vzdávat pevných bodů, o které jsem se v daném okamžiku mohl opřít. Protože co platí při velikosti firmy o 10 lidech, neplatí, když jich máte 50. Je potřeba se neustále adaptovat na nově vzniklé situace a nebát se udělat krok do neznáma.“

Rada, jak posunout firmu

Kdybych mohl dát jedinou radu, jak posunout vaši firmu dále, byla by to tato: „Zbavte vašeho výkonného ředitele s okamžitou platností veškerých operativních povinností.“ 👇

A když říkám veškerých, tak opravdu veškerých. Žádná administrativa, vyřizování nesmyslných emailů nebo suplování práce, kterou s přehledem zastane někdo jiný. Pokud mozek nemusí řešit operativu, může se plně zaměřit na strategii a firma se začne dramaticky posouvat dopředu. 📈

Zahraničí

„Proč se ženeš do zahraničí, Jirko, však tu máš dobré bydlo, daří se ti, rostete i tak, tak proč si to dělat složitější? Copak nemáš dost? Nejsi spokojený?“ 👇

Tuhle otázku jsem určitě neslyšel jenom já, ale myslím, že i velká většina podnikatelů, kteří se rozhodli expandovat za hranice našeho písečku. U nás v Česku dokážeme totiž velmi rychle podlehnout sebeuspokojení. Jakmile dosáhneme malého úspěchu, jsou naše potřeby rychle saturovány a můžeme v klidu zakrnět. Člověk český je zkrátka lehce obézní a zpohodlnělý. 😃

Výběr manažerů

Pokud to s vaší firmou chcete někam dotáhnout, nemůžete si vybírat manažery, kteří jsou primárně motivováni penězi. 💰

K čemu jsou vám vysoce schopní lidé, které velice dobře zaplatíte a oni vám při setkání s vámi všechno odkývou, mažou vám med kolem úst a sotva zmizíte za roh, rozjíždí svoje mocenské hry? Motivace penězi nikdy nefungovala a nikdy fungovat nebude.

Zajímavé téma

Tohle je taky zajímavé téma.

 Při rozhovoru mi jeden člověk řekl: "Však jsi majitel, šéf, tak si můžeš dělat, co chceš." 🤣😂👍 To mě fakt pobavilo.

Čim větší je firma, tím mi přijde, že si sice můžu víc dělat, co chci. Ale zároveň tím méně si sám dovoluji dělat si, co chci. Víc než kdy před tím vnímám víc zodpovědnosti a závazku vůči druhým. Neměl jsem to tak vždy. Ještě 10 let zpět bych to tak nevnímal a "nehrotil".

Víte, kteří interim manažeří jsou u nás nejúspěšnější?

Možná to někomu bude znít divně. A dokonce i někteří naši interimové  to možná neuslyší rádi.

Ale je to tak.

Ti, kteří se dokáží zapřít. Ti, kteří dokáží trpělivě snášet nepřízeň. Ti, kteří se dokáží pokořit. A zároveň pracují dál na tom, aby dotáhli do konce vytýčené úkoly a cíle.

No a teď to správně dovysvětlit, ať to pochopíte co možna nejlépe a nejpřesněji, jak je to myšleno. Ideálně asi na příkladu.

Potíže

Když měl FedEx před lety na účtu jen pár tisíc dolarů a firma neměla ani na zaplacení paliva, odletěl její zakladatel Frederick Smith do Vegas a tam hrál přes víkend blackjack. 🃏

Nakonec vyhrál 27 tisíc dolarů, což mu umožnilo zaplatit za palivo a překonat tak několik dalších kritických dní. Samozřejmě k úplné záchraně firmy to ani zdaleka nestačilo, Smith to ale vnímal jako jasný vzkaz z vesmíru, že se vše zase obrací k lepšímu. A to se nakonec stalo. 👍

Nemám rád lidi

Víte, nemám rád lidi, říká mi.

Chápu, odpovídám. Je spousta byznysmanů, kteří nemají rádi lidi. Těch důvodů je víc. Znám dva hlavní.

Vedení

„Jiří, ty jsi už několik let lídr, vedeš spoustu lidí, co tě to nejvíc naučilo?“ Tohle je velice zajímavá otázka. 👇

Když jsem přemýšlel, jak na ni odpovědět, první, co mi vyvstalo na mysli, byla trpělivost. Když děláte s lidmi, zákonitě se trpělivosti naučit musíte, pokud tedy chcete uspět. 😀 Lidé často dělají chyby, někdy nechápete, jak se některé věci vůbec mohly stát, ale časem už se to naučíte řešit s nadhledem.

Růst

„Rosteme velmi rychle a těch lidí není na trhu nekonečno, myslím si, že bychom měli trochu slevit ze svých nároků.“ Když jsem tohle slyšel, trochu se mi protočily panenky. 👇

Kolegu na jednu stranu chápu, jsme v současné době velice nároční na výběr nových spolupracovníků, určitě mnohem víc než třeba před sedmi lety, kdy se u nás prostřídalo větší množství lidí. Ale to je účel. Myslím si, že slevit z našich nároků by byla cesta do problémů. ❌

Blázen

Jsi blázen, řekla mi sestra před více než 20 lety, když jsem si nechtěl najít "řádnou práci jako všichni ostatní" a šel si svou cestou. Což znamenalo, že jsem bloumal světem, protože jsem nevěděl jak a s čím začít podnikat. Hledal jsem. Jediné, co jsem věděl, bylo, že chci podnikat. Po několika slepých uličkách jsem následoval hlas svého svědomí, ne svého okolí.

Malý zážitek

Malý, nejen kulturní, zážitek, který bych vám tímto rád doporučil.

Divadelní představení o životě T. Bati s názvem "Baťa Tomáš, živý." Ukáže vám Baťu nejen jako byznysmana, ale především jako člověka. Tato divadelní inscenace jde po emocích a po mapování života Bati zakladatele přes vztahy s jeho blízkými. Vřele doporučuji.

Zkušenost s budováním firmy

Před časem jsem tu sdílel svou zkušenost, co dělat, když chce člověk budovat firmu, zejména od nuly, k něčemu, co vydrží.

Byly to tyto tři body:
1. formování vize a její naplňování, strategie firmy
2. strategický business development směrem k 20% klíčových dodavatelů i odběratelů
3. neustálý rozvoj vlastních lidí a systému, jak celá firma funguje - práce "in house" aneb pracuji NA firmě, ne VE firmě.

Dospívání firem mi vždycky připadalo podobné jako dospívání dětí

1. Když jsou ještě v plenkách často jim projde spousta věcí, protože se snaží rozkoukat a naučit se chodit. Proto jim ostatní snáze odpustí.

2. Když firmy toto stádium přežijí, u mnoha se to nestane, jako u puberťáků se jim začne dělat akné a další skvrny na charakteru. A k tomu začnou být trochu namyšlené a získají pocit, že vědí všechno nejlépe.

3. Potom přijde fáze dospělosti. S trochou štěstí se poučí ze svých chyb a zklidní se. V tomto období jim však hrozí jiná nebezpečí. Největší z nich je pravděpodobně samolibost. Jakmile firmu zachvátí krize středního věku, brzy zleniví, přibere, zapadne do zajetých kolejí a stejně jako dospělí lidé tráví více času koukáním do zpětného zrcátka, než vymýšlením nových způsobů, jak se posunout kupředu a zjišťováním, co je za rohem.

Autor textu: Richard Branson, Virgin group
(ten, co lítá do vesmíru 😉)

To je důvod, proč v JPF nepolevujeme, valíme stále dál, dopředu, s pohledem zabodnutým k naší vizi. A co s pohledem do zpětných zrcátek? U nás vždy jen na mikrosekundy. 🙂 A doporučujeme to i všem ostatním firmám. Nejde o růst do nekonečna, jak to mnozí mylně interpretují a kritizují. Jde o pracovitost, tvořivost, pohyb, hybnost, akceschopnost, vnitřní růst, potírání lenosti a pohodlnosti. Protože znáte to: trochu si poležíš, trochu pospíš a tvá chudoba přijde jako pobuda.

strategie firmy

Konflikty

Čas dovolených je znám také jako čas zvýšeného rizika konfliktů mezi partnery, příp. mezi rodiči a dětmi. Ono, když spoustu času přes rok strávíte v práci a dny mají svůj zajetý běh, a teď najednou jste 24 hodin s partnerem, příp. dětmi, navíc bez jasného řádu, tak stačí jiskra a konflikt je na světě. Pamatuji si, jak v jedné firmě říkala produkční po dovolené: "Ke konci dovolené jsem se už moc těšila zpět do normálního života, který má jasný řád."

Objevování krás Šumavy

U jednoho rozcestí jsem si vzpomněl na báseň, která provázela začátky mého podnikání před více, než 20 lety. Mám dojem, že na stejném rozcestí stojím i dnes v otázce, kam a jak rozšířit nejen svůj byznys, ale i život. Tu báseň možná znáte, jmenuje se "Nezvolená cesta". A zejména poslední verš mi často rezonuje v hlavě, když stojím před náročným či důležitým rozhodnutím v životě: "Dvě cesty se dělily, já šel tou, kde jich šlo méně přede mnou - a pak bylo všechno jiné." Mohu s klidným svědomím potvrdit, že to platí. Když jde člověk vlastní cestou, zejména tou, kde jich šlo méně před vámi, život je pak hodně jiný, než na jaký jste zvyklí.

Horká brambora

Co v našem byznysu vnímám jako fenomén poslední doby?

Horká brambora č.1 - obrací se na nás investoři, ve dvou případech i banky, že nemají, kdo by jim řídil firmy. Nemají? No ano, nemají. A tak máme v portfoliu klientů soukromé i institucionální investory - spoléhají se na naší více než 15 letou praxi s řízením firem v oboru interimmanagement a prověřenou historii v řízení více než 300 firem.

Prázdniny

Je odpoledne o prázdninách. Na LI se toho dost pravděpodobně moc neděje. Přesto sem chci dát jeden post, který mě dnes hodně inspiroval. Mimochodem, tímto příspěvkem prohrávám sázku s Markéta Tesařová, že na LI nedám za celou dovolenou jediný příspěvek, ani lajk. Snad si mě moc nevychutná... 😁

Mám dojem, jako bych provdal svou firmu (dceru)

Proč?

Když vám dospěje dítě, je samozřejmé, že si jde dříve či později svou cestou. Nevím, jak kdo vnímá cíl výchovy, ale já to chápu jako kombinaci předání hodnot, sebedůvěry a schopnosti žít ve svobodě, při plném vnímání zodpovědnosti vůči sobě i bližním.