Blog

Rande s ledničkou v 10 večer? Lehké děvy? Karton alkoholu nebo něco tvrdšího? I to jsou destruktivní způsoby, pomocí kterých se podnikatelé vyrovnávají se stresem. 👇

Podnikání se často idolizuje, hodně se mluví o svobodě a autonomii. Co už se ale příliš často nezmiňuje, jsou některé jeho stinné stránky. ❌

Jak jsem pochopil efekt strachu z velkého kopce. Aneb vzpomínky na to, jak jsem učil své děti lyžovat.

Měj jsem dvě zajímavé diskuze.

Týkaly se toho, co by byznysman, ať už podnikatel či top manažer, měl dělat doma v rámci běžného chodu rodiny/domácnosti. Úplnou "náhodou" jsem se o tom bavil v rozmezí dvou hodin s dvěma úspěšnými muži. Jeden je majitelem úspěšné firmy s obratem půl miliardy, druhý je jedním z nejlépe vydělávajících živnostníků v zemi.

Zavolal mi pán, že chce prodat zavedenou živnost. Prý by si představoval alespoň 5 milionů 💰, protože má silnou síť kontaktů.

Tak to mě docela pobavilo. Prodat někomu možnost dřít se od rána do večera za 5 milionů. No, jestli se mu to podaří, moc rád ho najmu do firmy, ať si u mě vydělá dalších pět, protože to bude jistě ten nejlepší obchodník na světě. 😃

Často slyším, že podnikatelé mají jen tu práci a práci, možná trochu rodinu a na koníčky už jim čas nezbývá vůbec. 👇

Podnikání není legrace a je pravda, že ze začátku je potřeba do toho šlapat ve dne v noci, jinak člověk nic nevybuduje. Taky jsem si tím prošel. Teď po těch letech mám čas na vše, co potřebuji, doma s rodinou jsem určitě víc než 20 dní v roce, ale že bych nějak extrémně toužil po koníčcích?

Řešili jsme s kolegy bonusy ve firmě. Mezi nimi i jeden sedmimístný, který bude vyplacen za pět let. Jeden z mých klíčových lidí mi řekl: „Jasně, jsou to velké peníze, ale pro mě už to není nic, co by mě ještě víc zaangažovalo těch cílů dosáhnout. Já pro firmu žiju už teď a až to tak nebude, sám ti to řeknu a bude to pro mě jasný signál, že mám odejít.“ 👇

Majitelé firem nechtějí být po letech tvrdé dřiny stále uvázaní k firmě jako ten pes k boudě. Jasně, mohou se sbalit a odletět třeba na měsíc na Mallorcu a vše řídit online, pořád to ale řídit musí. A nikdy nemůžou úplně vypnout. 👇

V businessu jsem toho zažil hodně. Hezké chvíle, ale i ty hodně těžké, podražení nohou i zradu. Už roky často říkám, že principiálně lidem věřím, ale v podnikání chci mít vždycky zeď za zády. Možná je to trochu paranoidní, ale iluze už vážně nemám. 😀

I po letech je pro mě naprosto fascinující, jak někteří lidé dokážou vydávat zásluhy svých kolegů před majitelem za svoje, a ty chudáky ještě očerňovat. Před časem jsme našli jednu takovou neuvěřitelnou paní ve vyšší manažerské pozici u klienta. 👇

Nevím. Těch kritérií bude víc. Ale jedno je zásadní.

Mindset.

Dnes jsem se poprvé za 20 let setkal s někým, kdo mi na pohovoru k pozici obchodníka položil smrtelně vážně tuto otázku:

"Dovedete si představit, že mi vyplácíte milión měsíčně?"

Proč nikdy jako interima nenajmu mladého člověka? Proč mu nedám šanci? Je věk člověka skutečně tak klíčový? Co když je opravdu šikovný? 👇

Nepopírám, že je to možné. Možná opravdu existuje 25letý člověk, který by dokázal geniálně řídit velkou firmu. Zeptám se vás ale jinak, představte si, že máte firmu s obratem 100–500 milionů v jakékoliv situaci a přijdete za námi, že ji potřebujete dostat na lepší úroveň.

Češi zásadně neumí dvě věci.

👉 1.) Obchod a marketing. Tady oproti západu nehrajeme druhé, ale troufnu si říct, že spíš tak páté housle. Byli jsme rolníci a prostě to nemáme v krvi. Pořád si tu ladíme ten náš produkt a zaobíráme se jeho výrobou, úplně ale zapomínáme na to, jak ho potom dostat k zákazníkovi a jak vytvořit a udržet dlouhodobé vztahy.

Majitel se celý život dřel, vybudoval slušnou firmu a pak se ocitl ve zvláštní životní situaci: vyhořel, dostal se do deprese, nebo už byl zkrátka jen vyšťavený tou nikdy nekončící dřinou a rozhodl se svou firmu prodat. 👇

Jak se liší od mužů podnikatelů? Jejich počet neustále roste, stále je však dle dat ČSÚ mezi podnikateli zhruba dvakrát více mužů, měřeno počtem živnostenských oprávnění. 👇

Já těch rozdílů až tolik nevidím. Rozhodně to nejsou uťápnuté květinky, které by se bály prosadit. Žena šéfka často dokáže mít ještě větší ego než chlap. A velké ego nedělá dobrého leadera a firmě neskutečně škodí. To není otázka pohlaví, ale osobnostního nastavení.

„Nojo, dnes už ale nejsou devadesátky, tam se jim to podnikalo, teď už je to nesrovnatelně těžší.“ Věřte nebo ne, ale věty obdobného typu pořád čas od času slýchávám. Co to má být za výmluvu? Umíte si představit lepší dobu pro podnikání, než je právě dnes? 👇

Vždycky chceme, aby zákazník tahal za delší konec lana a pokaždé děláme něco navíc. Začíná to už jednodenní analýzou u zákazníka ve firmě. Pokud by zásadně nebyl spokojen s jejím výstupem, nemusí ji platit. V momentě, kdy by nebyl spokojen s výsledky naší práce, nemusí nám zaplatit poslední fakturu a spolupráce končí. 👇

Získat si zaměstnance ve firmě na svoji stranu není nic lehkého. Už jsem měl propíchané pneumatiky, ukradenou SPZ, napadli mi webové stránky a vyhrožovali mi smrtí. Přes ústa jsem zatím ještě nedostal, kolegovi už se to ale stalo. 👇

Ten moment, kdy mě to opravdu chytlo, byl přechod z operativy do strategie. Neřeším už každodenní exekutivu, ale hodně přemýšlím, jak vše posouvat dál. Kupuji další nadějné společnosti a neustále řeším lidi. Bez těch to prostě nejde.

Nedávno jsme měli v J.I.P. pravidelný roční strategický workshop. Odnesl jsem si z něj především obrovskou hrdost na svoje lidi. Teď už si troufnu říct, že v J.I.P. máme zajetý tým lidí, kteří vědí, co mohou jeden od druhého čekat. Nesmírně mě potěšila jejich angažovanost a atmosféra, kterou se nám podařilo vytvořit. 👇

Jednou ročně jezdím na 3-4 dny do ticha. Začal jsem s tím již v roce 2008 a protože to na mě má blahodárné účinky, přivedl jsem k tomu v následujících letech celou řadu podnikatelů. Vždycky říkám, že v prostorách kláštera přemýšlím, co s načatým životem. Řeším rodinu, podnikání a můj vztah s Bohem. 👇

Když se vaše firma dostane do krize, nejdůležitější je se z toho nesložit. 👇

Nedávno si mě zavolal na pomoc podnikatel, jehož firma se dostala do potíží. Seděl jsem s ním u stolu a viděl před sebou velmi nervózního člověka. Vybudoval firmu z 0 na obrat téměř 200 milionů, což se málokomu podaří. Teď ale přišlo krom jiného dramatické zdražení materiálů a dalších vstupů a s tím přišly velké potíže.

Může podnikat úplně každý, nebo na to musíte mít alespoň trochu talent? Já vždycky s radostí říkám, že dělat business je o 1 % inspirace a 99 % perspirace. To je rozdíl mezi úspěchem a sněním. Ostatně, já to nevymyslel, autorem výroku je slavný Thomas Alva Edison. 💡

Často se kope do korporátů, ale všimli jste si jedné věci, kterou mají skvěle zvládnutou? Ukažme si to na příkladu. Vezměte si malého eshopistu, který sám prodává produkty ze svého bytu a sklad má v lepším případě dole ve sklepě, v tom horším vedle postele v ložnici. A teď se něco nepovede a Vy mu voláte a žádáte zjednání nápravy. 👇

Někteří zakladatelé startupů mají naprosto megalomanské vize. Vemte si třeba Adama Neumanna, zakladatele nechvalně proslulého startupu WeWork. Ten se nespokojil s tím, že zrevolucionizuje prostředí kanceláří a coworkingu. Naopak, měl vizi, že se svou firmou pozvedne vědomí celého světa a stane se jeho „prezidentem“. 👇

Zvláště v těch menších může takové dosazení klíčového pracovníka, jehož jedinou kvalifikací pro danou funkci je, že je bratr majitele, způsobit v tom nejhorším případě až její rozklad. Takový člověk je často nekompetentní a svou (ne)činností vytváří neskutečný a zbytečný chaos a zmatky, což zbytek týmu neuvěřitelně demotivuje. ❌

Proč majitelé tak často nekomunikují se svými zaměstnanci?Před časem v jedné firmě obchodní oddělení připravovalo nabídku pro jednoho ze svých předních zákazníků. Protože šlo o opravdu velkou zakázku, tak ji ještě před odesláním poslali majiteli ke kontrole, ten se jim k ní ale ani po urgencích nevyjádřil. 👇

Možná jeden teoretický post, který je pro mě díky posledním dnům ale víc reálný, než by se na první pohled mohlo zdát. Poslední dny byly velmi výživné.

Silná osobnost, nebo chcete-li skutečný lídr, je tím silnější a tím víc v klidu, čím víc je mentálně připravený na porážky (i když chce vítězit), kritiku, nezdar, selhání a poznání toho, jak se mýlil. A na to můžete být připraveni jen tehdy, když zažijete dostatek porážek, selhání, omylů, kritiky i prozření a pravdivého poznání o sobě samém.

Chcete podnikat? Chcete vydělávat hodně peněz? V tom případě ihned začněte investovat do svého vzdělání. Bill Gates nemá problém povolat top odborníka z daného oboru, zavřít se s ním do jedné místnosti na několik hodin a zaplatit mu 10 000 dolarů za to, že mu řekne to nejdůležitější, co o daném problému ví. 👇

Ach ty porady. Někde jsou schopni je nedělat vůbec a jinde jimi tráví tolik času, že na práci jim už ho moc nezbývá. Obojí je samozřejmě špatně. 👇

Porady jsou naprosto klíčové, musí být ale efektivní! Pokud efektivní nejsou, znamená to, že tam chybí moderátor, který by zabraňoval smyčkám, a diskuse se tak často točí v kruhu. 🔄

Prý se mi to snadno mluví, když už jsem „za vodou“. Dostal jsem otázku, co bych dělal, kdybych o všechny svoje firmy i veškeré peníze přišel.

Snažím se v tom trošku zorientovat.

V médiích psali:
Antivaxeři – termín pro grobiánské, agresivní a militantní odmítače očkování, nikoliv pro lidi, kteří se prostě jen nechtějí očkovat.

"Jako majitel jsem mimo jiné na pozici obchodního ředitele. A já vím, že v tom nejsem dobrý. Neumím to. Jsem v tom brzdou pro firmu."

"Neumím řídit firmu. Neumím to s lidmi."

"Nejsem žádný velký podnikatel. Řídit firmu mě nebaví. Chtěl bych dělat spíše něco jiného..."

Četl jsem, že multipodnikatelé, to znamená lidé, kteří nemají jednu firmu, ale vlastní jich hned několik, mají 3–4x větší šanci, že v podnikání uspějí. Tohle bych se nebál podepsat. Je za tím stupidní, ale zásadní myšlenka: ti podnikatelé totiž nepracují ve firmě, ale na firmě. 👇

Napadlo vás někdy, proč se firmy tolik honí za obratem, když mají kolikrát naprosto směšný zisk? Já za tím vidím tři věci. 👇

Můj pradědeček Jan měl sen dostat se do Spojených států a vydělat tam pořádné peníze. Ten sen mu nedal spát, a tak se jej rozhodl zrealizovat. Nasedl proto na loď, ale udělal zásadní chybu, loď totiž plula místo do Severní Ameriky do té Jižní. 🛳️

Na lodi dostal mořskou nemoc, posádka objevila, že je černý pasažér, takže si jízdenku musel odmakat, ale nakonec spočinul na pevnině. Tuším ve Venezuele.

Tak já vám nevím. Myslel jsem si, že mám přátele. Sektáváme se cirka 1x za kvartál. Skupina, asi 10 lidí. Všichni jsme z byznysu. Všechny nás pojí společné hodnoty. Podobné pohledy na věci a život. Společné příběhy. Sdílení do hloubky. Radosti, starosti, problémy. Vše fungovalo. Až doposud. Myslel jsem si.

„Podnikat je nejlepší v lichém počtu a tři už jsou moc.“ Něco na tom bude. Dva majitelé, kteří začali spolu, teď mají každý kancelář na opačné straně továrny…aby spolu vůbec nepřišli do styku. Jeden z nich dorazil do práce, a protože už ho dlouho štval zaměstnanec, který dle jeho úsudku nadržoval druhému ze společníků, prostě ho vyhodil. 👇

Milan Pech je ostřílený manažer, který si během své kariéry prošel vrcholovými pozicemi v českých i zahraničních firmách. Teď působí jako interim v JPF. Udělali jsme s ním krátký rozhovor. Věříme, že vás inspiruje.

Nerozjíždíme podnikání na klíč, ani nejsme inovační firma. Často jsem se setkal s požadavkem na kompletní změnu business modelu, ale to my neděláme. Tam bychom byli na úrovni startupistů a nemohli bychom garantovat, že se to povede. 👇

Psal se rok 2016 a byl jsem těžce zavalený operativec. V mailu mi přistála poptávka na řízení firmy, která vyrábí jakési 3D tiskárny. Měl jsem spoustu zakázek, tak jsem to odložil, a nakonec i zapomněl odpovědět. Když jsem po letech četl o panu Průšovi, říkal jsem si: „No to snad ne, že to nebyl on.“ Vyhledal jsem roky starý mail a vskutku, opravdu se jednalo o dnes slavnou firmu Průša Research. 👇