Párkrát jsem se tu sdílel s tím, že jsem operativu JPF předal našim výkoným ředitelům pro oblast Čechy, Morava, Slovensko, a personální ředitelce ČR/SR. A mám radost z toho, jak se to dál rozvíjí. Díky skvělé práci kolegů, kolegyň a vlastně celého týmu v ČR a na Slovensku.
Zaregistroval jsem k tomu dotazy, zda se mi už nechce pracovat a co teda budu dělat.
Pracovat se mi chce. Vlastně mě to baví víc, než kdy jindy. Ten hlavní rozdíl "před a po" je v tom, že se teď věnuji stále více něčemu, co bych nazval tvoření. Nejsem ve stresu, zda přežijeme další měsíc - což ze začátku podnikání bylo, vývoj firmy má dobrý trend.
Osobně mám tři priority: rozvoj expanze JPF do zahraničí, rozvoj našich lidí pod značkou JPF a rozvoj holdingu pro investování a vstup do firem, které budeme provozovat sami. Vlastně mám pracovně ještě jednu prioritu a tou je rozvoj neziskovky KOMPAS.
Pokud by někdo měl pochybnosti, zda se mi chce "makat", tak např. příští týden jedu do Polska, skoro až ke Gdaňsku. Čeká mě dvoudenní trip po ose Bydhošť, Wiecbork, Elblag, Varšava, Nowy Konik. Samotného mě překvapilo, jaký je zájem o služby JPF v Polsku. Alespoň úvodní schůzky tomu nasvědčují. A proč to taky nedeleguji? Asi to jinak neumím. Co se rozjíždí, u toho chci být osobně. Poznat naše lidi, kteří na tom makají, jak probíhá start v Polsku, je třeba zaučit, vést a pomoci novým lidem u nás (tedy u nás v Polsku).
Z druhé strany slyším také hlasy, zda to mám zapotřebí. V tom vidím právě problém, který se latentně skrývá za každým malým úspěchem - pohodlnost, resp. zpohodlnění. Je to nemoc, která může nakonec zničit i to, co už jste vybudovali.
strategie firmy
