Tak se posaďte

Sedí velmi ostražitě, a v každém případě odtažitě ve svém šéfovském křesle. Poněkud defenzivní poloha.

Kolega začíná mluvit. Já ne, protože polsky prostě neumím.

Právě mám za sebou šesti a půl hodinovou štreku na první business schůzku v Polsku. Po cestě jsem přemýšlel, co vše je za těch 12 let podnikání jinak. Když jsem před 12 lety začínal s JPF v ČR, nikdo mě neznal, nikdo na mě nečekal, nikdo mi nevěřil. Když tak jedu Polskem (po těch skvělých dálnicích, co tam mají) říkám si, že v jistém smyslu není jinak vlastně nic. Tady začínám znovu. Nula. Čistý stůl, "prázdný trh". Nikdo mě tady nezná. Nikdo nezná JPF. A po předběžných průzkumech trhu, známost a praxe executive interim managementu v malých a středních firmách v Polsku je na podobné úrovni jako u nás pár let zpět. Tedy nic moc.

Kolega pokračuje v konverzaci s majitelem firmy. Je skvěle připravený. Překvapujeme mě, kolik toho v polštině rozumím. Kdykoliv se kolega náhodou zarazí (je u nás dva měsíce i s cestou), řeknu mu česky, co má odpovědět, protože význam vět vždy nějakým zázrakem pochytím. On tedy v tom duchu odpoví a světe div se, zabere to. Po dvaceti minutách se majitel firmy opravdu silně vtáhne do komunikace a je vidět, jak mu myšlenky doslova lítají v hlavě. Zarazí se. Přemýšlí. Usměje se a řekne: "Uděláme si kávu." Odejde a připravuje kafe. Zda je to pauza na to, aby si srovnal myšlenky, nebo jen zapomněl, že nám nenabídl nic k pití hned na začátku, nevím.

Po pauze pokračujeme. Palba dotazů, nerozhodných vyjádření a finálního resumé po hodině schůzky: "Nie panowie, nie wierzę, że to działa."

To je ok. Bavíme se ještě chvíli dál, ale je jasné, že tady z toho nic nebude.

Křest první schůzkou v Polsku mám za sebu. Teď přesun do dalekého Elbląg.

Schůzka v jedné z nejrychleji rostoucích firem v Evropě. Po pár úvodních větách se majitel obrátí na kolegu a ptá se ho, jak dlouho je u nás ve firmě. Říkám si v duchu: "Ajaj." Kolega odpoví pravdivě, že dva měsíce. Majitel se hned otočí na mě a ptá se, zda můžeme spolu anglicky. "Sure", odvětím. A v té chvíli vím, že jsem na koni. 15 let v oboru a instintky obchodníka sepínají naplno. Spouštím automatiku, léty vycezilovaný úvod. Hned se chytil a začala palba otázek, jedna za druhou. Máte reference? Jak velké firmy děláte? Kolik lidí je na pozici interim manažer? Jak to probíhá... zbytek si už moc nepamatuji. Co však vnímám, je respekt protistrany. Zda je to tím, co máme za sebou, tím, že jsme z Česka nebo i něčím dalším, nevím. Ale výsledek je důležitý. Po hodině jednání první vážný zájemce o spolupráci v Polsku. Cacht it! Jdeme do analýzy!

Střih.

Po úvodních schůzkách v Polsku jsem si potvrdil, že podnikatelé tam mají velmi podobné, ne-li stejné problémy jako ti v Česku a na Slovensku. Na to jsem sázel a začíná se to potvrzovat. Ano, pomaličku. Jedna vlaštovka jaro nedělá. Ale jde to dobrým směrem. V zásobě máme krom 8 aktuálních zájemců o schůzku, dalších 15 leadů.

Objevujeme 4x větší trh, než je v Česku.