Jak vést plnohodnotný život a o nic se neochudit?
Jsem workoholik? Pro většinu lidí, kteří neznají můj způsob fungování, možná ano. Já bych něco takového o sobě ale rozhodně netvrdil. Práci se věnuji poměrně usilovně, ale mám čas na všechno, co potřebuji.
Myslím si, že nejlepší „work-life balance“ je zkrátka střídat činnosti. Pracuji, ale když je potřeba, mám čas se zastavit a zajít s někým na kávu. Mám čas si skočit po práci zahrát florbálek, mám čas na svoje děti, zahrajeme si MiniBattles, Cash-flow, jdeme si zalyžovat nebo jen tak na hranolky s kečupem. Myslím si, že člověk je tvor a je tu od toho, aby tvořil. Kdo netvoří, je netvor.
Nezáleží tolik na množství času, které konkrétní činnosti nebo člověku dáváte, ale především na kvalitě takového okamžiku. Když něco dělám, soustředím se na danou činnost a ostatní pro mě neexistuje. Nemusíte si vybírat, jestli podnikání, nebo rodina a kamarádi. Můžete mít všechno. Můžete vést plnohodnotný život a o nic se neochudit. Jen nesmíte po práci ležet u televize nebo koukat na Netflix. Protože pak vám ten reálný život uteče jedna dvě.
Podnikání vs. rodina
Jeden můj známý mi v minulosti opakovaně říkal, že nikdy nezačal podnikat, protože chtěl mít dost času na rodinu. Proto raději zůstal živnostníkem.
Nejsem si úplně jistý, zda jeho rodina z tohoto rozhodnutí nějak zásadně benefitovala, v každém případě si troufnu tvrdit, že ta otázka není buď a nebo. Rodina vs. práce, rodina vs. podnikání. Nejsme jednoúčelové stroje. Můžeme mít v životě všechno.
Podnikat přece neznamená být workoholik. Není to o tom pracovat 16 hodin denně, být uvázaný ke svému businessu jako pes k boudě a žít jako věčně schvácený a ztrhaný otrok své firmy. Pokud podnikatelé jedou v tomto módu, není divu, že tím jejich rodiny zásadně trpí.
Podnikat je potřeba chytře. Ujasněte si priority, kterým se musíte a chcete věnovat vy, a ostatní věci delegujte na svoje spolupracovníky. Zní to možná banálně, ale přesto to drtivá většina podnikatelů nedělá. Takže pokud jste teď uštvaní a vaše firma vás drtí, na chvilku se zastavte a vymyslete, jak z toho ven.
Work-life balance aneb Jak skloubit podnikání a osobní život
Je možné se od businessu po příchodu domů oprostit a naplno se věnovat rodině? Moje odpověď zní: „Rozhodně ANO“. Úplně stačí dodržovat jedno jednoduché pravidlo: Přestaňte spojovat svoji sebehodnotu s tím, kolik vyděláváte.
Strašně moc podnikatelů lítá na emočních vlnách nahoru a dolů podle toho, zda se jim zrovna ve firmě daří, nebo nikoliv. A to je hrozně nebezpečná věc. Podnikání není hra, ve které jdete pořád lineárně nahoru. Naopak. Zdolávání překážek a občasný pád jsou jeho nevyhnutelnou součástí.
Pokud váš život stojí pouze na jednom pilíři, budete postrádat potřebnou stabilitu (work-life balanc), když se zrovna nebude dařit. Peníze nejsou podstatné a to, jakým jezdíte autem a jak dobře si žijete, z vás lepšího člověka neudělá. Respekt lidí si tím nezískáte. Mnozí vám finanční úspěch budou závidět a někteří vás za něj budou dokonce nenávidět.
Když přijdu domů, nejsem šéf. Jsem táta a manžel, jsem člen rodiny. A tu příliš nezajímá, že mi dodavatel nezaplatil, nebo že mě naštval některý z mých lidí. Tyhle věci musí zůstat za dveřmi. Náš život tady je moc krátký na to, abychom ho věnovali neustálému strachování se o peníze. Jsou důležitější věci.
Podnikání a koníčci
A když už je řeč o volném čase, často slyším, že podnikatelé mají jen tu práci a práci, možná trochu rodinu, ale na koníčky už jim čas nezbývá vůbec. Podnikání není legrace a je pravda, že ze začátku je potřeba do toho šlapat ve dne v noci, jinak člověk nic nevybuduje. Taky jsem si tím prošel. Teď po těch letech mám čas na vše, co potřebuji, doma s rodinou jsem určitě víc než 20 dní v roce, ale že bych nějak extrémně toužil po koníčcích?
Jasně, mohl bych s přáteli chodit hrát golf nebo squash a večer si udělat pěknou párty. Ale nějak se mi nechce. Mám vedle toho totiž alternativní využití času – pomoci více firmám k rozvoji a něco tady za sebou zanechat. Když projíždím republikou kolem firem, kterým jsem pomohl na nohy nebo k většímu rozvoji, vždycky trochu zavzpomínám na ty šťastné majitele a jejich zaměstnance, kteří tam zůstali.
A pak mi vlastně vůbec nevadí, že moc těch koníčků nemám. Tím největším je totiž práce. Možná to ani práce není, je to spíš poslání, pro které hořím a díky kterému je pro mě každé ráno radostným začátkem něčeho nového.
Takže ještě jednou – podnikání neznamená, že musíte dřít od nevidím do nevidím
Podnikání je o tom, najít kvalitní lidi a chytře nastavit modus operandi.
A delegovat – rozdat práci, uvolnit si ruce a nebýt zahlceni operativou.