Blog

Povím Vám o tom, co podnikatelé během svého snažení nejvíce podceňují. Tipnete si, co to je? 👇

Dle mého názoru je to psychické zdraví. Mentální stav mysli. Když toho má průměrný zaměstnanec moc, pracuje v rámci své pracovní doby a řeší to s nadřízeným. Podnikatel ale žádného nadřízeného nemá a často nemá ani nikoho, komu by mohl část svých povinností delegovat.

Teď je nebo minimálně dlouhé roky byla doba, kdy šlo extrémně snadno získat peníze. 💰 A změnilo to i přístup k podnikání. 👇

Když se bavím se staršími podnikateli, často vzpomínáme na to, jak jsme naše firmy museli vybudovat krok za krokem hezky od píky, většinou jen s penězi, které jsme si sami našetřili. Maximálně pomohla širší rodina.

Myslím si, že my čeští podnikatelé bychom na sebe měli být více hrdí. Rozjíždíme teď Polsko a třeba ve srovnání s ním máme mnohem víc globálních značek. 👍

Máme také opravdu silné jádro malých a středních podnikatelů. A tím hlavním důvodem, proč dělám to, co dělám, je, že chci, aby to tak i zůstalo.

Proč se na nás klienti vůbec obrací? Nechme je to říct vlastními slovy:

Možná jsme v tomhle trochu staromódní, ale my opravdu myslíme vážně to, co říkáme. Každý interim manažer, který k nám nastoupí, podepisuje vnitrofiremní manuál, něco jako etický kodex naší firmy. 📃 Není to právně závazný dokument, ale uchazeč jeho podpisem stvrzuje, že se seznámil s hodnotami naší firmy a způsobem, jak fungujeme.

Už jsem to psal. Lidé NEJSOU výrobní faktor. Lidé jsou lidské bytosti. Nikdy mě nepřestane fascinovat nabubřelost některých manažerů, kteří opravdu žijí ještě v době dávno minulé. 👇

Nedávno jsem to viděl v jedné firmě. Manažerka přišla za čtyřmi kolegy a řekla jim: „Dobrý den, já jsem XY a jsem vaše nová NADŘÍZENÁ.“ To je fakt na protočení očima. Zněla u toho jak generálka obrovské armády, přitom má v týmu pár lidí. Hlavně, že má funkci. ❌

Naše zahraniční expanze se nám docela daří. 🌍 Na Slovensku to šlape, vypadá to, že v blízké době nám přiskočí dalších 7 až 8 klientů. V Polsku teprve začínáme, ale krůček po krůčku se suneme kupředu. Sám se na rozvoji podílím a je to velice zajímavé.

V čem je podle vás rozdíl mezi obyčejným šéfem a skutečným lídrem? 🤔

Já si myslím, že ten rozdíl je v opravdovosti. Šéfa si představuji jako člověka, který dohlíží nad tím, aby byly splněny úkoly. Stylem bude – bude, nebude – nebude.

Je vtipné, jak se vyvíjí představa o výkonnosti člověka. Nebo aspoň mně se tak vyvíjela.

1.fáze
Ještě poměrně do nedávna jsem byl přesvědčený, že být efektivní znamená stihnout co nejvíc věcí za hodinu času. A čím víc toho za hodinu zvládnu, tím jsem výkonnější.

 A je důležité to přiznat. Děláme všechno pro to, abychom pro danou společnost zvolili toho správného interima. 👇

Někdy se to ale i přes naši největší snahu a propracovaný systém výběru nepovede. Interimovi se ve firmě nedaří a hned od začátku to drhne. Takovou situaci okamžitě řešíme. Pokud je to něco zásadního, řídícího člověka ihned měníme.

„Nejsou lidi. Prostě nejsou. Nikdo nechce makat!“ ❌
Spousta podnikatelů asi pořád žije v 19. století. O lidech mluví jako o výrobním faktoru, protože ve své mysli jsou o několik století pozadu. Myslí si, že jejich zaměstnanci zatnou zuby a obětují všechno pro lepší život někoho jiného. 👇

Na začátku podnikání jsem si chtěl vzít půjčku 300 tisíc korun. 💰 Obešel jsem několik bank, ale žádná z nich mi nepůjčila. A to bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát.

Když totiž nemáte moc finančních prostředků, donutí vás to být efektivní. Otáčíte každou korunu a zvažujete, jak ji optimálně alokovat. Pokud založíte startup a nafasujete si od investorů několik milionů, nic vás nenutí přežít. 😃

Pisklavý hlas dcerky mě vrátí do reality: "Tati, proč se na ni tak díváš?" Velké oči na mě civí a čekají na odpověď.

Sedíme u stolu, vychutnávám si kávu a tiramisu. Děti mlsají.

Diskuse na téma nástupnictví v rodinných firmách zesilují. Rodinné firmy vzniklé na začátku 90. let často ještě řídí jejich zakladatelé a ti právě teď řeší, jak připravit firmu na svůj odchod. Vzdát se vedení něčeho, co značnou část svého života budovali, může být velmi náročné.

Už několikrát jsem dostal otázku, jestli je lepší podnikat sám, nebo si k tomu najít vhodného parťáka. 🤔 Myslím si, že na tohle není jednoznačná odpověď, protože všichni zkrátka nejsme stejní.

To máte jako se sportem. Vysoce individuálně zaměřený člověk si zvolí tenis. Týmově založený člověk bude hrát hokej. Ostatně, to druhé byl i můj případ. V Polsku o mě řekli, že jsem „gracz grupowy“. 😃 🇵🇱 Být na všechno sám by mě zkrátka nebavilo.

Jeden dobře vydělávající živnostník se mě zeptal, jestli se trochu nebojím, když jedu ALL IN a všechno sázím jen na svoji firmu. 👇

Říkal mi, že on na to jde jinak. Veškeré peníze, co každý měsíc vydělá, investuje do akcií firem, které mají co dočinění s umělou inteligencí. 🤖 Takhle to prý bude mít hezky diversifikované a na důchod bude mít stamilionovou rentu.

Když jsem musel kvůli zranění skončit s hokejem 🏒, automaticky jsem se vydal podnikatelskou dráhou. Táhlo mě to tím směrem odjakživa, ale kvůli sportu jsem tuhle touhu v sobě nikdy nějak víc nerozvíjel.

Samozřejmě jsem si i na pár měsíců vyzkoušel pár zaměstnání, ale to mělo vždy rychlý konec. 😃 Chtěl jsem si dělat věci po svém a mít možnost je ovlivnit. Jako zaměstnanec jsem doslova fyzicky cítil, že se dusím.

Někdy se nás potenciální klienti ptají, jak jsme při startu spolupráce s novou firmou rychlí. 2 měsíce? Půl roku?

Obecně se snažíme být hodně rychlí. V řádech 3-4 týdnů stihneme kroky v pořadí: schůzka, analýza, prezentace výstupů z analýzy, představení projektu spolupráce, představení našeho interim manažera, strategický workshop, start projektu, představení našeho manažera lidem ve firmě klienta.

 Když vidím, jak se majitelům pár měsíců po zahájení spolupráce s námi uleví. Spadne z nich to obrovské břímě a oni najednou mají prostor se nadechnout a dát si život do pořádku. 👇

Podnikání je fyzicky i mentálně vyčerpávající činnost a když nedáte tělu prostor zregenerovat, často si vybere krutou daň. ⚠️ Vzpomínám si na jednu paní majitelku, která ve své firmě dřela 16 hodin denně 6 dní v týdnu. Žádný svátek, žádná dovolená, hlava jí jela 24/7.

„Do budoucna jedinou konkurenční výhodou je učit se rychleji než konkurence….“
Peter Senge

 Dnes už v Česku, Slovensku i v Polsku. A do budoucna se chceme učit i v celém regionu CEE. 😉

 Prý je teď to podnikání díky moderním technologiím, umělé inteligenci a kdoví kvůli čemu všemu ještě mnohem těžší než dříve. Příležitostí prorazit neustále ubývá a lepší už to nebude. 👇

Když navazujeme spolupráci, často se stane, že majitel firmy si přeje být aktivně zapojen do celého procesu. Nechce sedět doma a přemýšlet o životě. Rozhodně to vítáme, je ale potřeba si jednoznačně vyjasnit, co bude jeho úkolem. 👇

Vypiplali jste si ji od samého počátku? Jste na ni hrdí? A dokázali byste si představit, že bude fungovat bez vás? Že už nebudete potřeba? 🤔

Pro většinu podnikatelů je tohle velký problém. A je to docela dobře pochopitelné. 15 let denně vstávali a usínali s prací. Šly přes ně veškerá rozhodnutí, byli středobodem zájmu a byli potřební. Z toho se strašně těžko ustupuje do pozadí.

 V podnikání si řada podnikatelů (především startupistů) dává cíle obrovské. A 99,9 % z nich kvůli tomu nakonec zkrachuje. ❌

Selžou jednou, selžou po druhé, selžou po dvacáté, a nakonec je to prostě zlomí. Když jsem začínal podnikat, žádné velké cíle jsem neměl. Vymyslel jsem produkt, který mi dával smysl, a rozhodl jsem se, že ho nechám ověřit trhem. Postupně jsem budoval firmu a ona mi rostla pod rukama. 📈

O korporátech se toho můžeme dočíst hodně nepěkného. Osobně si ale myslím, že i od nich se můžeme leccos přiučit. 👇

I ve velkých firmách totiž pracují velice šikovní a výkonní jedinci. Ti jsou zpravidla ve vedení a nastaví procesy, o kterých se dále nediskutuje. Tisíckrát se všechno udělá stejně, postup je daný a nejede přes něj vlak. Tím se vytvoří velká disciplína. 💪 A právě ta dnes spoustě lidem chybí.

 Dělat překotné změny za každou cenu se totiž málokdy vyplatí.

Zrovna nedávno jsem byl svědkem toho, že úspěšně fungující firmu koupila investiční skupina. První, co udělali, bylo, že najali drahé poradce z velké pražské firmy a ti v luxusních oblecích přijeli do moravské společnosti udělat revoluci. Dopadlo to tragicky. ❌

Málokterá podnikatelská poučka je tak hloupá jako tahle: „Dělejte, co vás baví.“ To je prostě absolutní nesmysl. ❌

Pokud mi nevěříte, tak si to zkuste. Začněte podnikat a dělejte jen to, co vás baví. A pak mi napište, jak to dopadlo. V podnikání vás nikdy nebaví všechno. Když vás to bude bavit z poloviny času, vyhráli jste jackpot. 🎯 Ale hned ze začátku to tak nebude.

 Ničí si zdraví, ničí si psychickou pohodu a nesmyslně pálí zbytečné množství času. Ptáte se čím? 👇

Víte, co je jeden z nejčastějších problémů ve firmách, se kterými startujeme spolupráci? Cashflow. Nemám exaktní odpověď na to, proč tomu tak je, ze své zkušenosti ale mohu říct, že podnikatelé právě peněžnímu toku věnují velice málo času. Jde přitom o naprosto klíčovou věc. Pokud správně nefunguje, přímo ohrožuje na životě celou vaši firmu. A někdy je to ohrožení větší a bezprostřednější, než si umíte představit.

 🤔 Rychlá odpověď je, že v konečném důsledku samozřejmě ano. Vyhoříte kvůli tomu, že neumíte říkat ne a je jen na vás, jestli to NE řeknete či nikoliv.

Není ale vždy tak jednoduché si to uvědomit. Sám jsem prožil období, které s vyhořením hraničilo. V roce 2019 jsem žil opravdu hektickým životem. Rostla mi firma, rodina, dostavoval jsem dům a řídil obrovský projekt, kde šlo o 13 miliard aktiv.

💰 Pro někoho možná překvapivé, ale je to tak. Když řešíme pro naše klienty obchod, snažíme se je přesvědčit, aby co největší část odměny byla nastavená výkonnostně.

Jak se má obchodník motivovat, aby podával stále lepší výkony, když má 60 tisíc fix, služební auto, kafíčko a klídeček? ☕ Proč by to dělal?

Tohle je asi jeden z nejstrašnějších příkladů zákaznického servisu, který jsem zažil. Je to sice už pár let nazpět, ale pamatuji si to jako dneska. 👇

Jeden z exponovaných bankéřů, který je poměrně známý, ale samozřejmě ho nebudu jmenovat, rád na poradě jednal zásadně s nohama na stole. Na jedné z nich jsem byl přítomen.

Chceme mít 1000 interimů. A taky chceme, aby si naše firma udržela svůj charakter a hodnoty. Aby se tak stalo, je potřeba pro to něco dělat. 👇

Proto jsem se rozhodl, že si jednou měsíčně vyhradím celý den a setkám se s nově nastupujícími interimy. Kdo jiný by měl předávat vizi a smysl firmy, když ne zakladatel? Kdo jiný by měl vlévat krev do žil novým talentům a pozvedat jejich ducha? Času nemám nazbyt, ale tohle je pro mě priorita. 👍

V ideálním světě by měl každou firmu řídit morálně rovný člověk. Jaká je reálná situace, nechám na vašem posouzení, já si ale myslím, že lídr s pevnou morálkou má obrovskou výhodu. 👇

Reputaci a jméno máte totiž v businessu jenom jedno. Pokud děláte sviňárny, tak se to prostě vykecá. Zvláště v tak malém rybníčku, jako je Česko. Dříve nebo později na to zkrátka dojedete. 👎

„Pane Jemelko, nechybí vám teď ta operativa? Není lepší si do ní přece jenom čas od času odskočit?“ 👇

No tak si to pojďme rozebrat. Představte si, že jedete na lodi, kterou řídí kapitán. 🛳️ Na můstku ho ale vidíte jenom občas, začínal totiž jako topič a hrozně mu to chybí. Takže si několikrát za den odskočí za klukama do strojovny trochu přiložit a loď nechá svému osudu.

Na kampani generála Pavla se mi líbilo, že když se novináři zeptali šéfky jeho marketingu, podle čeho vybírali hesla důvěra, klid a řád, odpověděla jim, že to bylo jednoduché. Zjistili zkrátka, čemu věří pan Pavel a prostě to komunikovali lidem.

 Víte to? Co děláte po tom, co k tomu dojde? Necháte je vlastnímu osudu, nebo to nějak řešíte?

Jedna z prvních věcí, kterou děláme, když začneme řídit firmu, je, že se podíváme na seznam zákazníků, o které během poslední doby přišla. Píšu podíváme, ale častokrát si ho musíme nejprve sami vytvořit, protože s daty se mnohde ne úplně pracuje. 😃

Potkávám mnoho lidí, kteří chtějí začít podnikat nebo v podnikání něco dokázat.

Většina z nich neuspěje, především proto, že nemají vytrvalost a v srdci nehoří pro činnost, kterou dělají. Bez toho nevydrží ve zlých časech.

Mnohé úspěšné podnikatele pak často můžete právem označit za chaotiky. Znáte ten povel, když něco startujete?

 👇
Fakt nemůžete svým dodavatelům platit faktury s 15denní splatností, když vás vaši odběratelé tlačí do 30 nebo i 60denní splatnosti.

Takový model přece nemůže z logiky věci dlouhodobě fungovat. Ani nevíte, jak často u klientů řešíme problémy s cashflow, které jsou způsobeny tím, že jim jejich odběratelé platí pozdě.

V roce 2019 jsem měl enormní radost z každé zachráněné firmy, z každého dílčího úspěchu. V té době jsme řídili 10-15 firem, takže jsem měl přehled o každé jednotlivosti. Byl jsem ale extrémně vyšťavený. Zařekl jsem se proto, že už nikdy žádnou cizí firmu řídit nebudu. A začal jsem se plně věnovat té vlastní. 👇