Blog

S lidmi, které najímám, vždycky mluvím upřímně a na rovinu. Teď jsem měl pohovor s paní, která měla zájem mi dělat asistentku. Na rovinu jsem jí řekl, že jsem dost náročný šéf a že to se mnou není zrovna jednoduché. ?

Ona se na mě s vážným výrazem podívala a zeptala se mě: „A budete na mě i řvát?“ Přiznám se, že to mě docela zarazilo, ale v průběhu rozhovoru jsem zjistil, že to byla její zkušenost z minulého zaměstnání. Její šéf na ni řval na denní bázi, až to nakonec nevydržela a odešla.

I když už podnikám poměrně dlouho, některé věci jsem se naučil až v poslední době. Třeba to, že nejsem pupek světa ani naší firmy. ?

Došel jsem k poznání, že čím víc se z firmy stahuji a řízeným způsobem předávám svoje pravomoci na moje spolupracovníky, tím více násobím svůj vliv. Protože to, co zvládne Jemelka za 12 hodin, to už teď zvládne stejně, neřkuli lépe, jeden z mých kolegů. ?

Přijde mi, že v korporátech se utahují šrouby. Lidé pracují v čím dál větším strachu a bojí se projevit svůj názor na cokoliv, aby nepřišli o práci. Protože ta hrozba je čím dál reálnější. ?

Tak třeba James Damore si před časem v interním dokumentu dovolil kritizovat Google za přílišný důraz na diverzitu a snahu za každou cenu najmout více žen. Nelíbily se mu totiž některé podpůrné programy pouze pro ženy. Argumentoval také, že existují biologicky dané rozdíly mezi mužem a ženou, které vysvětlují, proč je v techu více mužů.

?️ Spousta podnikatelů ji řídí čistě na základě intuice a když něco nevychází tak, jak je potřeba, není to žádný velký problém, protože změnit směr takového člunu lze v zásadě okamžitě.

Když ale firma povyroste a vy najednou máte 20, 50 nebo dokonce 100 lidí, už to chce jasná pravidla. Z motorového člunu se postupně stane jachta a ve finále zaoceánská loď, která má v ideálním případě jasně nastavený směr, kam směřuje. ?️

Růst.
Růst firmy.
Růst člověka.

Už jsem párkrát zaslechl, zda nerosteme moc rychle a jak to vše zvládneme?

Nevím, zda rosteme rychle, odpovídám. Jaké je měřítko pro přiměřený růst?

Někdy mi to přijde tak, jako byste za někým přišli a zeptali se ho: Nežiješ už nějak moc naplno? Ano, někoho napadne, co to je za otázku.

Máme dva top klienty, jeden má miliardovou firmu, druhý společnost s obratem ve stovkách milionů.

A oba jsou neskutečně nadšení do práce. Náš interim manažer v té větší firmě mi hlásil: „Pane Jemelko, tak tohle jsem ještě nikdy nezažil, aby majitel tolik chtěl, byl pořád pozitivně naladěný a rád zkoušel nové věci.“ ?

„Ale obchod nemůžeme outsourcovat, to je přece esenciální záležitost, kterou si každá firma musí vyřešit sama.“

Když lze outsourcovat řízení vlastní firmy, proč by nešel nechat na externím dodavateli i obchod? ? V českých firmách je natolik zanedbaný, že si troufnu říct, že za zkoušku příliš mnoho nedáte.

Jak poznám, že jsem se jako majitel stal brzdou své firmy? Pokud nechcete číst celý příspěvek, dám vám rychlou odpověď. ?

Kdokoliv žije v přesvědčení, že není brzdou své firmy, si může být naprosto jistý, že ve skutečnosti tou brzdou dost pravděpodobně je. ?

„20 až 30 % malých a středních firem nemusí zimu přežít. Kdo v provozní ztrátě nyní není, může se tam velmi rychle dostat.“ ?

Tohle je odhad Asociace malých a středních podniků na základě informací z členské základny. Je potřeba si uvědomit, že SME podniky představují drtivou většinu všech firem v České republice. Zaměstnávají přes 2 miliony lidí, což je zhruba 60 % všech zaměstnanců.

Firmu jsem nezakládal proto, abych ji prodal, ale proto, aby se rozvíjela.

Nejsme v Americe. Tam se často zakládají startupy s jasnou vidinou nabrat od investorů co nejvíce peněz a při první příležitosti udělat exit. ❌

V Evropě jsme přece jen trochu konzervativnější. Já nemám vidinu, že si to tady nějak odžiju a ke konci života to zapíchnu na jachtě v Karibiku. Nemám vizi 2050, ale vizi na několik generací dopředu. Stejně jako to mají mnozí lidé ze Západu, kteří spravují rodinné firmy a myslí na další generace. I když se jim za to řada posměváčků z plného hrdla vysmívá.

Seděl jsem v metru ve Varšavě. A signál  fungoval skvěle. ?

 Povídal  jsem si celý den s naším novým kolegou pro JPF Polsko. Už je to mým zvykem, s klíčovými lidmi napříč naší firmou se chci znát osobně. Chci je poznat co nejvíc osobně. A chci, aby poznali co nejvíc i oni mě. Tak probíhá finální kolo k nám do firmy vždy. Poznáváme se neformálně a dáváme tomu čas.

V jednom rozhovoru jsem dostal otázku: „Jaké nejtěžší rozhodnutí jste musel během svého podnikání udělat?“ ?

Moje odpověď byla: „Neustále se vzdávat pevných bodů, o které jsem se v daném okamžiku mohl opřít. Protože co platí při velikosti firmy o 10 lidech, neplatí, když jich máte 50. Je potřeba se neustále adaptovat na nově vzniklé situace a nebát se udělat krok do neznáma.“

„Proč se ženeš do zahraničí, Jirko, však tu máš dobré bydlo, daří se ti, rostete i tak, tak proč si to dělat složitější? Copak nemáš dost? Nejsi spokojený?“ ?

Tuhle otázku jsem určitě neslyšel jenom já, ale myslím, že i velká většina podnikatelů, kteří se rozhodli expandovat za hranice našeho písečku. U nás v Česku dokážeme totiž velmi rychle podlehnout sebeuspokojení. Jakmile dosáhneme malého úspěchu, jsou naše potřeby rychle saturovány a můžeme v klidu zakrnět. Člověk český je zkrátka lehce obézní a zpohodlnělý. ?

Pokud to s vaší firmou chcete někam dotáhnout, nemůžete si vybírat manažery, kteří jsou primárně motivováni penězi. ?

K čemu jsou vám vysoce schopní lidé, které velice dobře zaplatíte a oni vám při setkání s vámi všechno odkývou, mažou vám med kolem úst a sotva zmizíte za roh, rozjíždí svoje mocenské hry? Motivace penězi nikdy nefungovala a nikdy fungovat nebude.

Tohle je taky zajímavé téma.

 Při rozhovoru mi jeden člověk řekl: "Však jsi majitel, šéf, tak si můžeš dělat, co chceš." ??? To mě fakt pobavilo.

Čim větší je firma, tím mi přijde, že si sice můžu víc dělat, co chci. Ale zároveň tím méně si sám dovoluji dělat si, co chci. Víc než kdy před tím vnímám víc zodpovědnosti a závazku vůči druhým. Neměl jsem to tak vždy. Ještě 10 let zpět bych to tak nevnímal a "nehrotil".

Možná to někomu bude znít divně. A dokonce i někteří naši interimové  to možná neuslyší rádi.

Ale je to tak.

Ti, kteří se dokáží zapřít. Ti, kteří dokáží trpělivě snášet nepřízeň. Ti, kteří se dokáží pokořit. A zároveň pracují dál na tom, aby dotáhli do konce vytýčené úkoly a cíle.

No a teď to správně dovysvětlit, ať to pochopíte co možna nejlépe a nejpřesněji, jak je to myšleno. Ideálně asi na příkladu.

Když měl FedEx před lety na účtu jen pár tisíc dolarů a firma neměla ani na zaplacení paliva, odletěl její zakladatel Frederick Smith do Vegas a tam hrál přes víkend blackjack. ?

Nakonec vyhrál 27 tisíc dolarů, což mu umožnilo zaplatit za palivo a překonat tak několik dalších kritických dní. Samozřejmě k úplné záchraně firmy to ani zdaleka nestačilo, Smith to ale vnímal jako jasný vzkaz z vesmíru, že se vše zase obrací k lepšímu. A to se nakonec stalo. ?

Víte, nemám rád lidi, říká mi.

Chápu, odpovídám. Je spousta byznysmanů, kteří nemají rádi lidi. Těch důvodů je víc. Znám dva hlavní.

„Jiří, ty jsi už několik let lídr, vedeš spoustu lidí, co tě to nejvíc naučilo?“ Tohle je velice zajímavá otázka. ?

Když jsem přemýšlel, jak na ni odpovědět, první, co mi vyvstalo na mysli, byla trpělivost. Když děláte s lidmi, zákonitě se trpělivosti naučit musíte, pokud tedy chcete uspět. ? Lidé často dělají chyby, někdy nechápete, jak se některé věci vůbec mohly stát, ale časem už se to naučíte řešit s nadhledem.

„Rosteme velmi rychle a těch lidí není na trhu nekonečno, myslím si, že bychom měli trochu slevit ze svých nároků.“ Když jsem tohle slyšel, trochu se mi protočily panenky. ?

Kolegu na jednu stranu chápu, jsme v současné době velice nároční na výběr nových spolupracovníků, určitě mnohem víc než třeba před sedmi lety, kdy se u nás prostřídalo větší množství lidí. Ale to je účel. Myslím si, že slevit z našich nároků by byla cesta do problémů. ❌

Jsi blázen, řekla mi sestra před více než 20 lety, když jsem si nechtěl najít "řádnou práci jako všichni ostatní" a šel si svou cestou. Což znamenalo, že jsem bloumal světem, protože jsem nevěděl jak a s čím začít podnikat. Hledal jsem. Jediné, co jsem věděl, bylo, že chci podnikat. Po několika slepých uličkách jsem následoval hlas svého svědomí, ne svého okolí.

Malý, nejen kulturní, zážitek, který bych vám tímto rád doporučil.

Divadelní představení o životě T. Bati s názvem "Baťa Tomáš, živý." Ukáže vám Baťu nejen jako byznysmana, ale především jako člověka. Tato divadelní inscenace jde po emocích a po mapování života Bati zakladatele přes vztahy s jeho blízkými. Vřele doporučuji.

Před časem jsem tu sdílel svou zkušenost, co dělat, když chce člověk budovat firmu, zejména od nuly, k něčemu, co vydrží.

Byly to tyto tři body:
1. formování vize a její naplňování, strategie firmy
2. strategický business development směrem k 20% klíčových dodavatelů i odběratelů
3. neustálý rozvoj vlastních lidí a systému, jak celá firma funguje - práce "in house" aneb pracuji NA firmě, ne VE firmě.

1. Když jsou ještě v plenkách často jim projde spousta věcí, protože se snaží rozkoukat a naučit se chodit. Proto jim ostatní snáze odpustí.

2. Když firmy toto stádium přežijí, u mnoha se to nestane, jako u puberťáků se jim začne dělat akné a další skvrny na charakteru. A k tomu začnou být trochu namyšlené a získají pocit, že vědí všechno nejlépe.

3. Potom přijde fáze dospělosti. S trochou štěstí se poučí ze svých chyb a zklidní se. V tomto období jim však hrozí jiná nebezpečí. Největší z nich je pravděpodobně samolibost. Jakmile firmu zachvátí krize středního věku, brzy zleniví, přibere, zapadne do zajetých kolejí a stejně jako dospělí lidé tráví více času koukáním do zpětného zrcátka, než vymýšlením nových způsobů, jak se posunout kupředu a zjišťováním, co je za rohem.

Autor textu: Richard Branson, Virgin group
(ten, co lítá do vesmíru ?)

To je důvod, proč v JPF nepolevujeme, valíme stále dál, dopředu, s pohledem zabodnutým k naší vizi. A co s pohledem do zpětných zrcátek? U nás vždy jen na mikrosekundy. ? A doporučujeme to i všem ostatním firmám. Nejde o růst do nekonečna, jak to mnozí mylně interpretují a kritizují. Jde o pracovitost, tvořivost, pohyb, hybnost, akceschopnost, vnitřní růst, potírání lenosti a pohodlnosti. Protože znáte to: trochu si poležíš, trochu pospíš a tvá chudoba přijde jako pobuda.

Audit firemní kultury

Čas dovolených je znám také jako čas zvýšeného rizika konfliktů mezi partnery, příp. mezi rodiči a dětmi. Ono, když spoustu času přes rok strávíte v práci a dny mají svůj zajetý běh, a teď najednou jste 24 hodin s partnerem, příp. dětmi, navíc bez jasného řádu, tak stačí jiskra a konflikt je na světě. Pamatuji si, jak v jedné firmě říkala produkční po dovolené: "Ke konci dovolené jsem se už moc těšila zpět do normálního života, který má jasný řád."

U jednoho rozcestí jsem si vzpomněl na báseň, která provázela začátky mého podnikání před více, než 20 lety. Mám dojem, že na stejném rozcestí stojím i dnes v otázce, kam a jak rozšířit nejen svůj byznys, ale i život. Tu báseň možná znáte, jmenuje se "Nezvolená cesta". A zejména poslední verš mi často rezonuje v hlavě, když stojím před náročným či důležitým rozhodnutím v životě: "Dvě cesty se dělily, já šel tou, kde jich šlo méně přede mnou - a pak bylo všechno jiné." Mohu s klidným svědomím potvrdit, že to platí. Když jde člověk vlastní cestou, zejména tou, kde jich šlo méně před vámi, život je pak hodně jiný, než na jaký jste zvyklí.

Co v našem byznysu vnímám jako fenomén poslední doby?

Horká brambora č.1 - obrací se na nás investoři, ve dvou případech i banky, že nemají, kdo by jim řídil firmy. Nemají? No ano, nemají. A tak máme v portfoliu klientů soukromé i institucionální investory - spoléhají se na naší více než 15 letou praxi s řízením firem v oboru interimmanagement a prověřenou historii v řízení více než 300 firem.

Je odpoledne o prázdninách. Na LI se toho dost pravděpodobně moc neděje. Přesto sem chci dát jeden post, který mě dnes hodně inspiroval. Mimochodem, tímto příspěvkem prohrávám sázku s Markéta Tesařová, že na LI nedám za celou dovolenou jediný příspěvek, ani lajk. Snad si mě moc nevychutná... ?

Je to obchod. Bezos je obchodník, Kellner byl obchodník, Buffett je obchodník, Branson je obchodník. I švec Baťa byl obchodník. Taky jsem především obchodník. Ač jsem si to dlouho nechtěl přiznat. Proč? O tom třeba jindy. ?

"Dobrý den. Vy jste z té J.I.P. pro firmy? Co se teď jmenují JPF ček (rozumějte Czech)?"

"Ano. Jsme přejmenovaní jeden den." ?

"Aha. No, předtím to bylo takové přiléhavější. Rozhodně lepší než teď. Je to sice takový honosný název, ale nic neříká."

V poslední době potkávám spoustu demotivovaných podnikatelů, tak jsem se zkusil zamyslet nad tím, proč k tomu dochází. ?

Já jsem přesvědčen, že podnikání je povolání. Pokud začneme podnikat jenom proto, že jsme si to vysnili ve své hlavě nebo nás inspiroval článek ve Forbesu či nové auto souseda, a my jsme začali snít o pozlátkovém světě neomezených možností, naše nadšení pravděpodobně nevydrží příliš dlouho.

Dostal jsem tady na LI radu na cestu... prý se mám víc zaměřovat na skutečnou pomoc firmám, než na růst naší firmy.

Moc tomu nerozumím. Proč? Alfa omega v naší firmě je top služba klientům. Ve středu naší pozornosti bylo od počátku rozhodnutí přinášet klientům výsledky, takovou službu v interim managementu, kterou firmy nikde jinde nenajdou. Chtěli jsme být jedineční a přinášet skutečnou hodnotu. To byl začátek.

Můžete mi to prosím vysvětlit?

Jasně, že nejsme neomylní, to není nikdo. Vždycky děláme maximum pro to, abychom pro firmu klienta našli interima, který se na danou pozici bude hodit nejen díky své expertíze a zkušenostem, ale u kterého existuje velká pravděpodobnost, že si s majitelem sedne i lidsky. ?

Někdy jsou z toho lidi paf, ale je to věc, která mi šetří neuvěřitelné množství času. Cokoliv lze vyřešit do 60 sekund, řeším ihned. ⏱️ Když mám schůzku a je potřeba ve prospěch klienta vyřešit email, který mohu odeslat během 15 nebo 20 sekund, požádám protistranu o posečkání a hned to vyřídím. Tohle pravidlo naprosto eliminuje prokrastinaci a vede k efektivním výsledkům.

Nevím, zda to nazývat jako povahu vytvářející úspěch či vítěznou povahu.

Jsou čtyři oblasti, které mají úspěšné či vítězné osobnosti osvojené:

Každý druhý nadává na to, jací jsou v korporátech bezcharakterní a morálně pokřivení lidé. Já si ale nemyslím, že ten problém je principiálně v lidech. Stále jsem přesvědčen o tom, že lidé jsou ze své podstaty dobří. ?

? V JPF jsme měli strategický workshop, jehož cílem bylo trochu zlepšit naši personální práci. Používáme osobnostní testy Thomas International a já dostal jeden nápad. ?

Řekl jsem kolegyni Markétě: „Udělej nám žebříček ze všech lidí, kteří se k nám kdy hlásili, dle předpokladů, které mají k řízení firem.“ Tedy většina ostřílení pardálové a slušná konkurence. No a teď ten šok. Na 7. místě na mě svítí jméno: Josef Jemelka.

Za první pololetí 2022 jsme v JPF udělali v tržbách 75% toho, co za celý rok 2021. Koncem srpna bychom měli překročit fakturaci, kterou jsme loni zvládli za celý rok. Po dvou letech, kdy jsme měli 100% růst (2019, 2021) a +20% v roce 2020 , povyrosteme letos o cca.60%.

Troufnu si říct, že neinvestuji do firem, ale do lidí s dobrou aurou. Existují totiž lidé, kteří cokoliv, čeho se dotknou, promění ve zlato. ?

Mají velice dobré myšlenky a nápady, používají selský rozum, a především mají srovnané hodnoty a umějí dobře zvládat svoje ego. Díky tomu dokážou dobře pracovat s lidmi a skrze ně pak vybudovat i firmu.