Blog

Nedávno jsem měl jednu hodně zajímavou schůzku. Potkal jsem se s podnikatelem, který vybudoval velkou firmu a měl již před 20 lety naprosto jasnou představu, čeho chce dosáhnout. ?

Popisoval mi, jak metodicky postupoval a naplánoval si každý krok, vč. toho, jakým způsobem jednou firmu předá. Často i zde na LinkedIn hlásám nutnost mít jasnou vizi a dlouhodobě plánovat, ale u tohoto pána mě zaujalo, s jakou precizností tak činil. ? Tak jsem se ho zeptal, zda si myslí, že právě ten jasný plán byl klíčem k jeho úspěchu.

Je největším nepřítelem firmy její majitel či vedení? Ano i ne.

Ne, pokud firma šlape a vše běží jak po drátkách.

Vždycky mě fascinují lidé, kteří se na něco zeptají, odpovědí jim je jasné „NE!“ a oni to akceptují a dál už to neřeší. Tedy, u běžných lidí bych to celkem i pochopil, aby nedošlo k mýlce, ale jak se takhle mohou chovat obchodníci? ?‍♂️

Často si tu povídáme o firmách v krizi, které se do ní dostaly díky nedostatečnému růstu nebo stagnaci. ?

Do potíží se ale můžete dostat i v případě, kdy vám firma nekontrolovatelně rychle roste. I tady na LinkedIn jsme si mohli během několika měsíců přečíst o několika z nich.

Sám jsem pomáhal firmě, která během tří let vyrostla z nuly na 500 milionů. Založil ji šikovný člověk businessem nepolíbený, takže to plácal jako vlaštovka hnízdo. Našel ale díru na trhu a firma mu doslova rostla pod rukama. ?

Od spousty podnikatelů slýchávám povzdechy, že nás čeká opravdu těžká doba. Když se jich ale zeptám, co aktuálně dělají, aby to zvládli, odpoví mi: „No nic moc, čekáme, jak se situace vyvine.“ ?

Čekání může být někdy fajn, obávám se však, že v tomto případě tou optimální strategií patrně nebude. Návod, jak krizi zvládnout, je jednoduchý: začít dělat přesný opak toho, co dělají ostatní.

Je to jediný způsob, jak uspět. Nebudeš úspěšný pořád a já to vím.
LEBRON JAMES
(jeden z nejlepších basketbalistů v NBA všech dob)

Takže až příště jen klopýtnete nebo i když přímo spadnete na hubu, prostě se otřepejte, vstaňte, zamyslete se a zkuste to "znovu a lépe".

JPF? Co to je za zkratka? A jste tedy J.I.P. pro firmy nebo JPF?

Chtěli jsme v tom udělat trošku pořádek a místo toho jsme v tom pro některé udělali víc zmatku. Záměr byl a je dobrý. Chtěli jsme se vymanit z obecného vnímání, že jsme krizoví manažeři, neboť jsme interim manažer. A to je mnohem širší záběr působnosti. Díky historickému názvu nás mnoho lidí ale vnímalo přesně takto - jako krizové manažery. V té Jipce jste přece ti, kdo řeší problémové firmy, firmy v krizích. Firemní JIPka. Co na tom, že do covidu 50% našich klientů nemělo vůbec žádné problémy typu existenciální krize, dramatické poklesy tržeb či ztráta. Naopak, byly to z 50% zdravé, silné, stabilní firmy a pokud už měli krizi, tak krizi z růstu. Nebo prostě jen stagnovaly. Nicméně mnoho potenciálních klientů nechtělo skončit na Jipce. Případně s námi začali spolupracovat, ale nesli to dost nelibě, říkajíc: "Hlavně nikomu neříkejte, že s námi spolupracujete pane Jemelka. Kdo by chtěl skončit na Jipce?"

Už roky si píšu zápisník postřehů z byznys života. Něco jako deníček. ? Člověk má totiž úžasnou tendenci zapomínat na to, jak se dostal tam, kde je. Zvykli jsme si na to, že poslední roky byly růžové a sluncem zalité, všechno ale jednou končí.

„A pane Jemelko, co je to tedy ta zdravá firma, o které pořád mluvíte?“
Firma samozřejmě netrpí žádnými vnějšími nemocemi, jako je chřipka nebo angína. Firma trpí nejvíce tím, když má špatné lidi. Pak není zdravá, ale nemocná. ?

Řekl jsem, že do konce roku udělám 200 schůzek s podnikateli, tak se to teď snažím splnit. Dokonce jsem si našel osobního řidiče, abych mohl na cestách pracovat. ?

Když jsem jednou v týdnu na spanilé jízdě, vyrážíme po půl šesté ráno a domů se vracíme až večer. Ten jeden den v týdnu samozřejmě chybí, a to mě znovu donutilo se hluboce zamyslet, co dalšího mohu delegovat. Rád dám ještě větší příležitost mým lidem zazářit. ? Myslím si, že právě toto odděluje úspěšné firmy od těch méně úspěšných.

Tak se nám tu rozmáhá takový dobrý zvyk. ??

Něco rok zpět jsem odjížděl na pár dní "do ticha", což je něco, co se stalo nedílnou součástí mého života. Na poslední chvíli před odjezdem mi poštou domů přišla kvapíkem, ani nevím jak a kde, objednaná kniha "Inspirace Baťa" napsaná od Gabriela Končitíková. Mám toho od Bati v knihovně hodně, ale toto jsem neměl. Knihu jsem bezděčně přihodil do svého cestovního zavazadla.

Prý jsem napsal, že klienty pět minut po dvanácté nebereme a co to tedy vlastně znamená?
Je to docela jednoduché, nepomáháme firmám, které se dostaly do insolvence. Tam už pomoct nedokážeme, šance na přežití je mizivá. ?

Ještě to ani pořádně nezačalo a řada podnikatelů již ztrácí motivaci pokračovat. Spousta z nich dlouhé roky makala od nevidím do nevidím, jsou unavení, vyšťavení a teď přišla ne úplně lehká doba. ?

To je pak docela pochopitelné, že se jim může do hlavy začít vkrádat myšlenka: „Mám já tohle vůbec zapotřebí? Nebylo by lepší pověsit to na hřebík?“ ?

Prožil jsem velmi silný zážitek z byznys života.

Dal by se také nazvat: když záleží víc na hodnotách a lidech, než na úspěchu a penězích.

Šéf spěchal na poradu a hned po ní ho čekala další schůzka s klientem, tak poprosil svoji kolegyni, říkejme jí Vendulka, aby mu okopírovala 30stránkový dokument, který nutně potřeboval mít s sebou. ?

Rozhodl jsem se pro hlavně časově odvážný krok. ?

Doba je těžká, skýtá nejen byznys možnosti a příležitosti, ale také mnoho rizik, starostí a potíží. Chci je znát. A pokud to jen trochu půjde, chci vám pomoct.

Tak co teda, je dobré se orientovat na krátkodobé nebo dlouhodobé výsledky? Já jsem rozhodně zastáncem dlouhodobých řešení před těmi krátkodobými, potíž je ale v tom, že bez těch druhých nepřežijete. Pokud tedy ovšem nemáte v zádech 10 investorů s pořádným balíkem peněz. ?

Opusťte vaši pracovnu a vydejte se mezi lidi ve firmě. Se všemi se potkejte a ptejte se jich. Přesně to děláme, když provádíme analýzu u klienta. ?

Když to jde s firmou z kopce, tak to její majitel velmi dobře ví. Přesto se poměrně často stává, že nijak nejedná. Dnes to vidím silněji, než dřív. Někdy si jako lidé nejsme schopni nalít čistého vína a radši se opíjíme rohlíkem, někdy zase krutě válčíme se svým egem: „Cože? Že moje firma krachuje? To jako, že jsem po všech těch letech selhal? Já?“
 

V JPF řídíme firmy, to je veřejně známá věc. Co zatím moc veřejně nepropagujeme, je to, že před časem jsme založili holding, ve kterém se zaměřujeme na správu a řízení vlastních firem. Investujeme do menších firem s nižšími desítkami milionů obratu. Jejich majitelé jsou často otcové nebo matky zakladatelé, kteří jsou nositeli know-how, rozjeli firmu do určité úrovně, ale teď potřebují pomoct s další expanzí. ? Aktuálně je v holdingu pět firem. A těsně před dokončením transakce jsou další dvě.

Dojmologie vládne světu, bohužel. ❌
Představte si pyramidu, která se skládá ze tří částí. Základna jsou názory a dojmy lidí ve firmě. Každý přidává svůj pohled a názor na věc. Prostřední část je reporting a controlling a malá špička nahoře jsou tvrdá data. ?

Trochu povzbuzení do nejbližších dnů, týdnů a měsíců...

Dostal jsem hodně zajímavou otázku: „Existují podle vás špatné důvody, proč začít podnikat?“ ?

Každý, kdo má alespoň jednoho spolupracovníka, by se měl naučit delegovat. Jaké přínosy má delegování pro manažera, pracovníky a firmu jako celek? A co delegovat a co už ne?

Omlouvám se vám všem, kterých jsem se nějak dotknul. Občas zde sdílím příběhy z naší praxe, a to s sebou může přinášet určité komplikace. ?

Každý podnik nějak začíná. Jak ale firmy zrají k úspěchu a kontinuitě? Zde je zkušenost JPF:

Umění není vydělat hodně peněz. Umění je z toho nezblbnout. Viděl jsem hodně podnikatelů, kterým se to podařilo, i hodně těch, které bohatství zničilo. ?

Rozdíl mezi nimi je jediný: ti první chápou rozdíl mezi úspěchem a uspokojením. Úspěch je zpětná vazba, kterou vám dává okolí, „když to dokážete“. Máte nadité konto, jezdíte pěkným autem, poplácávají vás po ramenou, zvou vás do podcastů nebo do televize.

O svých lidech nikdy nemluvím jako o zaměstnancích a nikdo z vedení firmy tak nesmí činit. Ptáte se proč? Je to jednoduché, naznačuje to jasnou podřízenost: já dávám příkazy a ty je plníš. Já rozhoduji, ty vykonáváš. ?

Proč vám žádný poradce v krizi firmu nezachrání? No to je jednoduché, pojďme si to ilustrovat na malém příkladu. ?

Představte si, že stojíte na úpatí propasti a když se ohlédnete, vidíte, jak se k vám blíží rozzuřený medvěd. ? Jediný způsob, jak uniknout jisté smrti, je přeběhnout po laně na druhou stranu. Jak to ale udělat?

Bavil jsem se s člověkem, kterému zkrachovala firma. Krach firmy. Věřte mi, nic příjemného. Těch návazných důsledků a dopadů na tolik životů. Pro podnikatele. Pro zaměstnance. Pro okolí. Pro dodavatele i odběratele.

Lidé se mě občas ptají, jak jen za tak krátkou dobu poznáme, kteří lidé ve firmě jsou tahouni a kteří se jenom vezou nebo jí dokonce škodí. ?

Dá se to poznat celkem rychle, určitě v řádu měsíců. Začínáme tím, že zadáme úkoly a kontrolujeme, zda a v jaké kvalitě byly splněny. Pokud se tak stalo, všechno je v pořádku, pokud ne, řešíme dál.

 Interim manažer opravdu nemůže být každý. Pokud chcete svoji firmu dostat z potíží nebo ji dramaticky nakopnout, potřebujete k tomu vhodný typ manažera. ?

Pojďme se podívat, jak se liší tzv. rozjížděči a udržovači.

Můj malý syn za mnou přišel a říká mi: „Tati, už to mám, budu taky podnikat. Postavím si na kousku zahrady kurník a budu chovat slepice.“ ?

Odpověděl jsem mu: „A ten kousek pozemku si ode mě chceš pronajmout nebo koupit? Tržní hodnota je odhadem 600 tisíc korun.“ Zůstal na mě koukat s nevyřčenou otázkou, co jsem to za otce. ?
 

Dle statistik nepřežije mezigenerační obměnu víc než 2/3 firem.

Nedávno jsme měli jednání s majitelem firmy, kterému je 68 let. Aktuálně bohužel tráví více času v nemocnici, než ve firmě. Firmu nikomu předat nechce. Jeho slova: "Já to tu potáhnu až do smrti. A potom, ať si to řeší potomkové." Možná i díky tomuto přístupu mnoho firem nezvládne předání z otce/matky zakladatelů na potomky.

Myslím si, že se to týká nás všech. Všichni bychom se měli učit dělat se správným mindsetem mnohem víc chyb. Chybujeme obecně hrozně málo, a proto se v životě neposunujeme tak rychle dopředu. ?

Měl jsem teď na pohovoru nabušeného kandidáta. Hledáme country manažera pro Polsko a na to potřebujeme někoho opravdu prvotřídního. ?

Tento muž měl tolik zkušeností, že bych ho mohl poslouchat i několik hodin. On se na mě v jednu chvíli podíval a řekl mi: „Pane Jemelko, povězte mi, jak se Vám vůbec podařilo vybudovat JPF?“

Proč má teď tolik podnikatelů pocit, že by jim měl nějak pomáhat stát? ?‍♂️

Radek Špicar to nedávno moc hezky řekl ve Forbes: „Firmy zpohodlněly, dostávaly jisté zakázky ze zahraničí a kvůli chybějícím pracovním kapacitám se začaly předhánět v navyšování mezd. Růst mezd dlouhodobě převyšoval růst produktivity práce, přibližně o polovinu.“

Poptáte služby u dané firmy a oni vás odmítnou!
Říkáte si: „No tak to si snad dělají legraci? Jejich reklama na mě vyskakuje všude a když jim napíšu, tak oni moje peníze nechtějí? Proč je teda vůbec na tu svoji propagaci vyhazují? ?‍♂️

Jak kontrolujete svoje zaměstnance? Mně je v zásadě jedno, kde moji spolupracovníci jsou nebo kdy svoji práci dělají. Mají ode mě nevídanou volnost. Chci po nich jediné: aby doručili výsledky. ?

,,Pane Jemelko, musíte nám pomoct, firma nám jde od 9 k 5 a tatínek už to nezvládá. Musíte nás zachránit.“