Hry

Ráno se mě syn u snídaně ptá, zda mám v mobilu taky hry...

Ne, moji hrou je práce. Nejlepší je, když si člověk hraje v realitě.

Není to o tom, zda musím chodit do práce, ale o tom, že chci. Že práce mě baví, dělám, co je moje povolání. Že tvořím a že je skvělé, když člověk dělá, pro co má nadání. A že v takové chvíli je to hraní si.

Home office

Upřímně. Nejsem velký fanda home office.

Možná je to pro část firem nezvratný trend. A možná pouze dočasná vlna v provozu. Ukáže čas. Já věřím, pro dobro lidstva, v to druhé.

Rozhovor: Ivana Vítková – Obchodní ředitelka Morava

Ivana Vítková vede naše obchodníky a ve firmách, které řídíme, staví a rozvíjí obchodní týmy. Je to paní Obchodnice s velkým O. Udělali jsme s ní rozhovor, stojí za přečtení 👇

Je rozdíl mezi interim manažerem a krizovým manažerem?

Ano. Krizový manažer je dočasný manažer. Ale ne každý je krizový manažer.

 Má mnoho podob. Např. interim manažer pro rozvíjející se firmu, nejen pro firmu v krizi.

Můžete mít také  manažera pro oblasti:

Proč to děláte?

Já tomu nerozumím...

Mluvím s majitelem firmy s aktivy kolem 100mil.Kc a obratem řádově 50-70mil.Kč.

Má přes 60 let, firmu řídí sám. Jeho syn nemá zájem do firmy vstoupit, jde si svou vlastní cestou životem-což je v pořádku, už jsem zažil několik zničených osudů synů/dcer, kteří místo vlastních životů žijí podnikatelské životy svých rodičů.

Jak pomoci firmám v problémech?

Každá rada i pomoc "drahá"...

Odhadem 60% subjektů nebude mít během aktuální koronakrize zásadnější problémy.

20% firem rozhodně ano. A cca. 20% spíše ano.

3 časté důvody, proč firmy skomírají?

Obecně koronavir. A konkrétně?

Špatných zpráv je kolem nás dost...

A tak se snažím hledat každý den nějakou povzbudivou. Dnes jsem se ani moc snažit nemusel. Před časem jsem se s vámi sdílel o nedotaženém nástupu nového kolegy do naší firmy. Dost mě to mrzelo. 

Po měsících mi ten člověk dnes napsal mail. Když jsem se ho zeptal na jeho motiv, proč celou věc znovu otvírá, byl jsem mile potěšen:

Silně krizová situace související s COVIDEM v ČR

Tímto tempem budeme mít denní nárusty onemocněných 20 tis./den -> 600 tis./měsíc -> skoro 2 mil./kvartál.

Díky nedůvěře ve vládu a její kroky jsme otupěli vůči skutečnému nebezpečí.

Jako národ "Švejka" jsme v situaci, kdy ignorujeme "vrchnost", ale zatím většině z nás nedošlo, že naším skutečným nepřítelem není naše vláda, ale ten vir.

Jak se vyrovnává člověk s krizemi? A můžeme to vidět i u koronavirové krize?

Ještě že se řezníci nechovají jako úředníci...

A většina executive interim manažerů se nechová jako řezníci.😉

Čest všem skvělým řezníkům i úředníkům.👍❤

I interim manažerům.💪

ROZHOVOR JAN KODYTEK

 

👉 Jane, jak dlouho už jste v J.I.P. a co vás sem přivedlo?

Tátové, co vy na to?

"...protože velmi často v rodině chybí táta ve smyslu, že by byl aktivní. Tatínkové tam většinou jsou, ale někde doma. Čas strávený s tátou, nadhled, pohoda, legrace...to jsou věci, které obvykle chybí."

Nemožné na počkání a zázraky do tří dnů...?

Neumíme. 😁

Pravděpodobnost, že vezmete pod interim management z pozice výkonného ředitele firmu s obratem 50-500 mil.Kč a do roka a do dne ji zrevitalizujete či "vytuníte", není malá.

Dobře, přiznávám. Firmy/klienty si vybíráme. A pokud nevidíme šanci na úspěch aspoň 80 %, pak do takové spolupráce nejdeme.

To se to pak "machruje", že to jde.

Ale v tomto se řídíme prostým heslem: 

Vlastní cestou...

Obrovsky si vážím všech lidí, kteří mají odvahu jednat podle vlastního svědomí a přesvědčení.

Kteří lámou společenské status quo, jež pomalu a nepozorovaně svazuje téměř každého člověka - až do stavu, kdy se mnozí lidé rozhodují spíše podle pohledů a předpokládaných soudů okolí, než dle vlastního svědomí a přesvědčení.

Že to v byznysu neplatí?

No pain, no gain?

V byznysu jsou tvrďáci 💪, kteří prý pochopili, že bez tvrdosti to nejde.

A jsou tam chytráci🤓, kteří prý pochopili, že bez "vyčůranosti" to taky nejde.

Samostatná kategorie je strýček Skrblík 😁, který na otázku novinářky, jak se dostal ke svému bohatství, odpověděl:

Jehelníček...

Divné slovo, ne? Dnes jsem se s ním setkal prvně. Vážně.🙄

Žena mi dala úkol alá.popelka. 🤠Jestli bych neuklidil rozsypané jehly.🤓

Pár kouzel s čísly...

Stále se najde mnoho firem, které sledují spíše obrat a počet zákazníků, než logiku věci. PROČ?

Pamatuji si na jednu výrobní firmu, kterou jsme v rámci interim managementu vedli z pozice výkonného ředitele. Obratově cca. 200 mil.Kč/rok.

Když jsme si vyjeli tržby zákazníků a ziskovost jejich jednotlivých zakázek, zjistili jsme:

"Klesají nám tržby"

Tento výrok spolumajitele potenciálního klienta navazuje na má slova, která jsem mu sdělil.

Jsme tu pro 3 různé typy situací:

1. pro firmy v krizi,
2. pro stagnující firmy, příp. firmy, z jejichž operativy se majitel chce stáhnout do pozadí,
3. pro rychle rostoucí firmy, které potřebují stabilizovat.

Asi po půl hodině se k nám připojuje druhý ze spolumajitelů.

Připomíná vám to někoho?

Snaží se mít vliv na lidi ve svém okolí.

Řeší problémy spojené s byznysem. Problémy, které ho/ji "válcují". Nestíhá.

Je často ve stresu. Někdy selhává a neví si rady. Nesnáší prohry. Je přesvědčený(á), že to, co dělá, dělá nejlépe.

Má za sebou úspěchy i porážky. Snaží se pravidelně hledat příčiny problémů. Ne vždy nachází odpověď.

Uf, tak to bylo "o fous"...

Tak jsme u jednoho klienta doplňovali člověka do obchodního týmu.

V poslední době, pravda, chodí životopisu víc, než před koronakrizi. Bohu díky za to. 🙏

Ve finále před kolegou ležely tři životopisy.

Pan majitel byl nadšen z jednoho kandidáta. Náš interim manažer pragmaticky přistoupil k ověřování referencí přes telefon.

Z favorita se během pár minut stal zdiskreditovaný člověk.

Call probíhal asi takto:

Rozhovor s Arnoštem Čápem

👉 Arnošte, jak dlouho už jste v J.I.P. a co vás sem přivedlo?
S Jiřím Jemelkou jsme se potkali před věky věků. Přivedl mě k němu člověk, který s ním spolupracoval. Řekl mi o tom, co dělá a nabídl mi, že kdyby mi to dávalo smysl, mohli bychom do toho jít společně. A já řekl ano.

O rybáři... aneb kolik to je "dost"?

K rybáři (🧝‍♂️), který spokojeně seděl na pobřeží a opravoval síť (rybářskou, ne tu IT firemní), přišel jednou cizinec (🧙‍♂️).

🧙‍♂️ se ptá 🧝‍♂️:

Prý jste široko daleko nejúspěšnější 🧝‍♂️. Proč ale máte jen 2 lodě a 4 pomocníky? Proč si nepořídíte další 2 lodě a nenajmete další 4🧝‍♂️ navíc?

🧝‍♂️Proč bych to dělal?

Principy, které fungují...

Mám rád jednoduché a praktické principy, které funguji. 🙏

Mezi základní řadím: Gaussova křivka nerovnosti a Paretovo pravidlo.

Gaussova křivka, vztaženo k byznysu, mj. ukazuje, kde je mainstream, tedy většina. A kolik to je cca. zákazníků.

Kdysi jsem dělal školení. Cílová skupina obrovská. Stejně jako konkurence.

Říkal jsem si: Když přestaneš školit/radit a začneš sám pro klienty dělat to, co školíš, co se stane?

Plastový kelímek...

Kdysi byl pozván na prestižní konferenci významný politik.

Na letišti na něj čekal připravený vůz s osobním řidičem.

Do haly konference přijel zadním vchodem, zatímco davy se tlačily u jednotlivých vstupů.

K občerstvení dostal mimo jiné kávu s perfektním prostíráním, drahým porcelánovým hrníčkem s podšálkem.

"My máme Láďu..."

Řešíme u klienta nefunkční pobočku s obratem kolem 60 mil./rok.

Je tam velká fluktuace.

Problémy s organizací a kvalitou servisu.

Jedeme tam.

Na místě děláme analýzu.

Bavíme se s lidmi, pozorujeme provoz.

Děláme rozhovory s personálem a bavíme se samozřejmě i se šéfem pobočky.

Za nás je závěr jasný: dokud bude pobočce šéfovat stávající vedoucí, z místa se nepohneme. A majitel bude dál jezdit týden co týden na pobočku řešit problémy.

Sedíme zpět na centrále s majitelem. Dáváme mu zpětnou vazbu. Navrhujeme řešení.

Slyšíme to, co už mnohokrát v podobných případech:

"Na zdravíčko pane"...

Sedím v úplně obyčejné restauraci v úplně obyčejném moravském maloměstě.

Posunula se mi schůzka, a tak čekám na jednání.

Návštěva této restaurace se pro mě stala příjemným osvěžením v náročném dni.

Popravdě ji znám. Vím, proč tu chodím pravidelně.

A dnes?

Štěstí vs. úspěch

Četl jsem úvahu, nakolik úspěch přináší štěstí, vnitřní uspokojení, radost...

Mám za to, že než přemýšlet nad tím, zda úspěch přináší štěstí či zda štěstí přináší úspěch (ostatně, je těžké definovat, co je štěstí - muška jenom zlatá?), pomohlo mi kdysi toto:

Jedna studie z Oxfordu

Existují pouze 3 % lidí, kteří přesně vědí, co chtějí.

Dalších 12 % lidí to ví plus mínus.

Zbylých 85 % lidi žije na způsob, který bychom mohli nazvat "Carpe diem!"

Na Oxfordu dělali průzkum mezi 1000 studenty, kteří graduovali 🎓 a ptali se jich, co chtějí v životě dosáhnout. Jaké mají cíle.

Po cca. 25 letech se vyhodnocovalo, jak kdo z těch 1000 lidí "dopadl".

Zjištění bylo velmi zajímavé:

Na smrtelné posteli...

Těžko si představit, že bude mnoho lidí, kteří by si na smrtelné posteli řekli něco ve smyslu:

"Že já jsem netrávil víc času v práci!"

Ano, asi se pár najde...

Mám za to, že většina bude spíše myslet na to, že netrávili více a kvalitněji čas se svými blízkými. S dětmi. S ženou (mužem). Že nebyli víc laskaví a vstřícní k druhým atd.

Jednou za rok se snažím se svými dětmi zajet na "víkend pro táty s dětmi". Včera jsem se vrátil z tohoto víkendu nejen zhuntovaný fyzicky. Ale v rámci sebereflexe se mi těžko dívalo pravdě do očí:

Příběh se často opakuje...

Mění se kulisy a obličeje

Schůzka s majitelem firmy. Obrat cca. 50 mil. Klesající tržby. Měsíční cash-flow na hraně. Investice do výroby kdesi v Asii.

Já: Kolik máte obchodníků?

On: Mám obchod. ředitele. Na schůzce nebyl ani nepamatuji. Řeší pořád ty svoje tabulky, administrativu. A 2 obchodníky. Měli posílat týdně reporting. To šlo do ztracena.

Napadá mě spousta otázek, jak vést rozhovor dál. Ale jaksi mi to nedá. Pálím natvrdo:

Proč jste dávno nepořešil vašeho obchodního ředitele?

Tak jsem se včera dozvěděl, že jsem "posera"...

Nestydím se.

Radima si vážím. Pro mě je pan podnikatel.

Když jsem začínal, párkrát se mi podařilo pozvat ho na oběd. Tahal jsem z něho moudra, jak přemýšlí o byznysu.

Po 10 letech, co mj. taháme malé a střední firmy z krizí, jsem však velmi obezřetný, co se dluhů týče.

Jeden příklad za všechny.

"Nejhorší srážka v životě..."

Klasika od Jana Wericha je mezi lidmi asi plošně známa... 👍

Co jsem ale neznal, je druhá část jeho myšlenky:

"Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky vyjdete vždycky jako nevjvětší blbec pod sluncem." 🙂

Trochu jsem o tom přemýšlel...

V jakém smyslu?

Jací lidé jsou ve firmách...

nu různí. Žádná novinka.

Prý vidím lidi černobíle. 🙂

"Ty ANO" a "Ty NE".

Ano. Jsem zásadový. Nedělám kompromisy. Potud moje černobílé vidění světa. 😎

Pak je ale spousta odstínů, které, vztaženo na lidi ve firmách, bych pojmenoval takto...

Vidíte to "černě"?

Já ne!

Cituji:
Dosavadní bilance koronaviru ukazuje historický propad, když počet podnikatelů, kteří mají nějaké zaměstnance, poklesl pod 150 tisíc, poprvé od roku 1993, kdy Češi teprve začínali podnikat.

„Co teď zažíváme, je návrat socialismu,“ netají frustraci nad úpadkem svého stavu šéf Podnikatelských odborů Radomil Bábek.

Některým věcem fakt nerozumím...

Procházím si došlou várku životopisů. A najednou čtu motivační dopis tohoto znění, cituji doslova:

Den "masakr"...

Nějaký čas stojíme na místě u jednoho projektu. Měl tam dávno být z naší strany nasazený nový interim manažer, který převezme druhou fázi projektu. V první fázi jsme "ladili obchod", v druhé fázi máme zefektivnit provoz/výrobu.

Někdy se to stane. Jsme nároční, koho na projekt nasadit. A aktuálně nemůžeme "narazit" na člověka, který by nám na projekt seděl.

S kolegy dnem a nocí hledáme vhodného nového kolegu. Každý z nás má do toho své vlastní operativní povinnosti.

Proč jsem založil J.I.P. pro firmy? Firmu, která řídí firmy?

Rok 2009.

Vnímal jsem, že existuje mnoho malých a středních podnikatelů, kteří se trápí. Nikdo to nepřiznal na rovinu.

Nebylo to jen o firmách, které měly problémy v cash-flow, červených číslech atd.

I firmy, které vyrostly a byly úspěšné, měly často jeden zásadní problém-chybějící manažerské řízení, operativa firmy tvrdě doléhající na hřbet majitele/majitelky. Únava. Strhanost. Stres.

Ratingová certifikace firem...

Sem tam zajdu na portál, který sleduje podmínky pro certifikaci ekonomické kondice firem a institucí.

Jednak proto, abych zjistil hodnocení nových klientů, s nimiž uvažujeme jít do spolupráce.
(pravda, naše firma pomáhá nejen prosperujícím firmám, ale i firmám v krizi, takže hodnocení nebývá vždy úplně "růžové")

Podnikáte pro peníze...? Nebo je v tom víc?

Nikdo si od vás nic nekoupí jen proto, že chcete zisk. A že ho chcete víc.

Holt chtě nechtě musíte mít užitek pro druhé.

Když člověk začne podnikat, musí vydělávat peníze. Ale děláte taky spoustu věcí, které byste "jen" kvůli peněz nedělali. Máte svou vizi, víru, sen...

Později peníze moho podnikatelů má. Přesto je vidíme při tom, jak se snaží být především prospěšní druhým. Protože pochopili, o čem to je.

Něco na odlehčení, když je ta sobota

Děkuji všem, kteří pravidelně sledují moje posty  a zejména těm, kteří konstruktivně - ať kladně, či kriticky - komentují mé názory. Snažím se na tyto komentáře věcně a konstruktivně reagovat.

Rád bych napsal něco pro těch pár šťouralů, kteří místo věcné diskuze řeší z mého úhlu pohledu hlouposti.

O tom, jak jsem byl dnes vyškolen vlastním obchodníkem

Kolega byl nabídnout naše služby ve firmě, která v poslední době hodně propouští. Majitel firmy řekl "NE". Ale projevil zájem, abychom mu "pořešili" firmu na Slovensku. A chtěl se sejít přímo se mnou, abychom se bavili konkrétněji.

Jeho firmu na Slovensku jsem "prolustroval". Zjistil jsem, že jde o komplikovaný případ z hlediska "mocenského boje" o firmu, kdy nitky mohou vést až ke slovenské mafii. Proto jsem našemu kolegovi řekl, že o schůzku zájem nemám.